Je pozdě...?!

Všichni to známe... Něco se nepovede... Všechno je najednou úplně jinak než by mělo...
Byla jsem docela štastná... Teda v rámci možností... Mohla jsem mít někoho, ale zase je to špatně... Když už ho nechci, tak on si rozmyslí...a chce mě... Ale proč to nemohl říct dřív..? Proč to musí říct, až po tom co odjedu 2000 km od domova... od něj... Na jednu stranu víte co chcete, ale na druhou nemáte ani ponětí... Nevíte co je správné a co není...
Byla jsem doma a užírala se tím, co mít nemůžu... A když už se s tím smířim a připravuju se na můj odjezd daleko a na dlouho, tak řekne: Zlato, já si to rozmyslel... V tu chvíli ho nenávidím.. Tak jak jsem ho milovala, tak ho teď v tuhle chvíli z celého svého srdce nenávidím... Nejradši bych ho něčím praštila... Moc mi ublížil.. Ale nevím kdy víc... Jestli teď když řekl, že si to rozmyslel, nebo předtím, když se mnou být nechtěl a chtěl jinou...
To se dá pochopit... Proč být s holkou co nevěří chlapům, co nevěří nikomu a už vůbec ne sobě..? Ale co je najednou jinak...? Já nevím...
Ani nevim jestli to chci vědět... Mohla jsem být šťastná, ale nějak to opět nevyšlo... Odjela jsem a kdo ví co bude až se vrátím..? Já sama to nevím.. Snažím se na něj nemyslet, ale nejde mi to.. Snažím se, najít něhoko kdo to má v hlavě srovnaný, ale to se mi jeví jako nemožné...
Načasování je vždy úplně špatně... Aspoň u mě... Jsem zmatená sama ze sebe, ze všech chlapů a z lidí obecně...Nevědí co chtějí a když už si to konečně rozmyslí, tak už je pozdě...
Já se ale jenom ptám..? Bude to takhle pokaždý..? Já chci být jenom šťastná... Jednou aby bylo správný načasování... Chci toho snad moc..?!