Obrazy

Si tu tak hovím a popíjím tu kávičku i přes pokročilou noční(denní?)dobu a hlavou se honí spousta obrazů.Co myšlenka to obraz,vlastně už od dětství nám rodičové vložili do rukou tvrdou kartonovou knihu obrázků a mozek, jako obrovská knihovna, uložil vjem do přihrádky budoucí obrovské police obrazů.S roky si mozek bral stále více obrazů a jako mozaiku je skládal dohromady a přeci jich ještě tolik chybí.Zdali ta mozaika bude jednou úplná a jestli si jí skládám správně, je tolik myšlenek a jen některé jsou ty správné ale které to jsou.Život je jako houpačka a jen malinkou chvíli je člověk nahoře a může se rozhlédnout tam dolů na hlavy ostatních a ještě kousek dál.Při tom pohledu něco zahlédne, ale než zjistí o co jde, letí dolů a s šimráním v žaludku čeká než se houpačka zastaví a on může utíkat za tím něčím, ale ono už je pryč.Přichází zklamání a možná i slzy poznání, že ten okamžik vyprchal tak strašně rychle a človíček uloží další obraz dosud nepoznaný a mlhaví a jak jde čas tu a tam se obraz vyloupne a přijde opět to šimrání a touha vědět.A tak to vlastně všechno začíná a někdy bohužel i končí. Je tolik obrazů co bych chtěl ještě uložit do police poznání.
Vědění je jako vysněná milenka s těmi nejkrásnějšími křivkami které by člověk chtěl pohladit jež ona je nedobytná a vrtkavá jako život sám a nikdy nevíš co udělá a času je tak málo. Jen jeden lidský život na to nestačí.Chtěl bych žít navěky a přitom se toho děsím že by se to mohlo stát .
mobo :)