Matematika

Matematika,
je to má tématika nebo není?
To pozná už (většinou)
úča v první třídě.

Chudák holka.
Ne ta úča.
Královna všech věd.
Chudá královna.
Přesto.
VŠECH věd.

Bez té chudé královny
si žádná věda neškrtne.
Kromě svého času Vědy všech věd.
a její Večerní Univerzity.

Napřed počty, potom má tématika.
Nebo si napřed počti,
jak Ti to nejde.
A pak je to tématika Tvých úč
a Tvého vzdoru.

Proč v nás všech,
až na světle výjimečné výjimky z výjimek,
vychovaly úči
a vychovali účové
nematematiky?
Česky: nemá tématiky !!!

Měly ony (měli oni) téma nebo tiky?

Proč se ptám?
Kdo tik má,
je matematik.
To je moje (empirické) poznání
odvozené z maturitního profesora.
Možná máte podobnou empirii.
Pane profesore,
na příštím maturitním setkání
po 40. letech Vám velmi rád pronesu přípitek.

Samozřejmě,
ne všechny tiky jsou provázány integrály,
ale až do doby mého stříbrného větru
to byl první mnou pozorovaný tik
(sladká nevědomost – blbost mládí).
Mého.

Ale znova. Proč se vůbec ptám na matematiku?
Všichni jsme ji měli dlouhá léta ve škole.
Jistě, tělocvik taky.
A kdo z nás nemá nadváhu?
Ruku na srdce, kdo z nás vzdělaných,
považujících se za moderní lidi 21. století,
má ve své přeplněné knihovně
knížku, třebas jen útlou,
o všech věd královně?
Chudičké královně.

Seymour-Smith napsal knihu
o 100 knihách, které otřásly světem.
Je to samozřejmě jeho subjektivní výběr,
leckdo z nás by vyměnil
Dona Quijota svým Matějem Broučkem
nebo Kájou Maříkem.
Proti gustu žádný ...
(zato proti Gustě).
Jen se do knihy o 100 knihách podívejte,
kolik matematiků otřáslo světem.
Od Euklida po, dejme tomu, Wienera.

Taky je Vám jasné,
mezi námi chalupáři,
že příručka o roubování višně
se v mé knihovně
těší zcela zvláštní přízně.
Kdežto Euklidovy Základy
si taky přát budu
za pár letmých let,
při odchodu do ...
zaslouženého odpočinku.

Já vím, že chcete legraci.
Já taky (vedle fotbalu).
Dnešní má tématika
je taky (snad, jak pro koho) sranda.

Kdo by nechtěl bydlet v Austrálii.
Někdo dokonce na Nové Guinei.
A teď si představte,
že jste absolvovali před sto lety
peďák na ostrovech Torresova průlivu.
A začali tam učit prvňáčky.
Zpívat. A tancovat počty.
Opravdu tancovat.
Ne všude na světě se počítalo do desíti.
V Torresově průlivu do třiatřiceti:
začíná se vpravo,
čísla 1-5 jako u nás prsty pravé ruky.
Ale pokračování je jiné,
pořád vpravo.
Zápěstí 6, loket 7, rameno 8, hrudní kost 9.
Pozor, první chyták pro prvňáčky – skok doleva.
Tam dočasně zůstaneme.
Rameno 10, loket 11, zápěstí 12, prsty do 17.
A pokračujeme dole na noze s prsty,
to máme až 22 na palci levé nohy.
Levý kotník 23, koleno 24, kyčel 25.
Přichází druhý chyták, změna stran.
Pravá kyčel 26, koleno 27, kotník 28
a malíček pravé nohy to zakončí na 33.

Chudák holka.
Tentokrát ta úča.
A co asi musel předvádět
za nenápadný tanec
třídní napovídač.

V té souvislosti mne napadá,
jestli za tamní taneční umění
taky nemůže matematika?
Co myslíte?

A tato chudá královna je obzvlášť krásná.