jen slovy se zlu čelit nedá

„Jen slovy se zlu celit nedá…“

Zlo… Jak by jste ho vlastně definovali? Všichni ho známe, víme co to je, ale popsat ho je už trochu těžší.

„Něco, co ničí lidem životy.“ Moc hezká věta, taková vznešená, ale není zlo součástí nás? Nestvořili jsme ho? Jsme tedy my zlo? Asi ano, bez nás by totiž neexistovalo, nebo ne? A věta „člověk, co ničí lidem životy“ už nezní tak nadneseně. Někoho možná napadne jiná věta.
„Něco, co nemá právo existovat.“ Žijeme snad v pravěku? Už dávno jsme se přeci dohodli, že cokoli živého má právo na život. Další krásně filozofická, ale nedomyšlená věta. Jak je to tedy s tím, co je součástí něčeho živého? Podle naší logiky jeto taky živé, tudíž to má právo na existenci, stejně jako cokoliv jiného, stejně jako zlo. Ani tímto se tedy definice podstaty zla nedá odbýt. Ano, nechci definovat zlo obecně, ale jeho podstatu, ne to, co si lidé přizpůsobili a změnili. Pro vraždění a ničení existují jiná slova než zlo. Třeba morbidnost a sadismus.

Možná by bylo jednodušší srovnat podstatu zla s jejím vlastním opakem. Dobro, to už většině lidí zní lépe, ale co o něm vlastně víme? Má ušlechtilé cíle, bojuje se zlem už od počátků věků (jak nám ve všech pohádkách tak rádi vysvětlují). Dobro symbolizuje čistotu, zlo tajemnost. Pro dobro je typický jeden „proud lidí“ ze kterého nikdo nevybočuje, nikdo se nevymyká a pro zlo schopnost vzepřít se právě tomuto systému a plavat proti tomuto „proudu“. Dobro uznává jednotvárnost, zlo velebí odlišnosti. Další typická věc pro dobro je jednotnost, nebo síla skupiny, pro zlo samostatnost, neboli síla jednotlivce. Heslo pro dobro je „bojuj za ostatní“, pro zlo „každý sám za sebe“.

Jako důkaz si můžeme vybrat třeba křesťanství, náboženství, kde podle mě tyto výrazy vznikly. Kdo to byl vlastně Satan? Ďábel? Ne, Satan byl jeden z nejmocnějších andělů, který se vzepřel Bohu. A proč to udělal? Právě pro ty důvody, které jsou napsané výš. Pro samostatnost, pro uznání odlišností, proto že Bůh pomáhal jenom slabším a to hlavně těm slabším, kteří se mohli stát silnými, jen pro to neměli žádný důvod. Když máme podporu Boha jako slabí a jako silní bychom o ni přišli, tak proč se měnit? To Satan nedokázal překousnout a pokusil se Boha svrhnout. Neuspěl. Jeho trestem bylo to, že se stal padlým andělem. On a ani nikdo, kdo se k němu připojil, už neměl přístup na nebesa.

Podle toho by tedy pouze touha po změně byla vlastně zlo a měla by se trestat. A kolik lidí vlastně doufá po změně? Jsou tedy všichni zlí? A jaký by pro ně byl trest? My je z nebes vyhodit nemůžeme, tak co máme dělat? Proč byl tedy tento chtíč definován jako zlo? Stále je všude spoustu slabých oveček, které se nechtějí změnit, protože je Bůh chránil a stále je tady taky pár silných vlků, kterých se ty ovečky bojí. A místo toho aby na vlky zaútočili přímo, použily k boji slova. Poštvaly na vlky pomluvy a nařknutí z rouhání. A i když se u vlků jednalo pouze o svobodný názor, byli pro ovečky nebezpeční. Ovečky místo nerovného, ale spravedlivého souboje zaútočily jazykem. A vida povedlo se jim to. Vypustily mezi lidi předsudky. Vlci byli zahnáni a ovečky se mohli dál rozvíjet pod rouškou svého strachu, kdy to vlkům dojde a vzbouří se.

Dá se tedy bojovat i slovy? Ano, a někdy dokonce krutěji než „pěkně“ postaru. Někdy ovšem mohou slova vyvolat činy.

Představte si starce, který už nemůže chodit. Chtěli byste po něm aby se zvedl a doplazil se na bojiště? Ne, to je nemorální, ale právě ten nemohoucí stařec může válku vyhrát. Vždycky se lépe bojuje z vlastní vůle a když víte za co. A právě ten důvod může ten stařík dát nějakému mladíkovi, který půjde bojovat místo něj. Potom, za dalších sto let, právě tento čin toho mladíka podnítí nějakého jiného starce, který ho v životě neviděl k tomu, aby vypustil do světa nějakou další myšlenku, která se znovu dotkne nějakého dalšího mladíka. A může to být zítra nebo za sto let, ale je jisté že se to stane… Tohle je totiž jako spousta dalších věcí uzavřený kruh, ve kterém činy závisí na slovech a naopak. Jedna věc by se neobešla bez druhé. Jen slovy se tedy bojovat většinou nedá, ale bez nich to nejde taky…