Úvaha z poslední březnové neděle

Tak si jen tak uvažuji, vlastně ne jen tak, ale tak. Pokouším se zamyslet, jestli je úvaha z poslední březnové neděle poslední. Asi jo. Musí být poslední. Kdyby nebyla poslední, nebyla by to ta březnová a nedělní. Jako každá úvaha je jedinečná, jsou i ty březnové a nedělní neopakovatelné. Proč, to se jen můžeme domnívat. Když je to jen tak, která úvaha je opakovatelná, a není poslední? Každá z posledních úvah je poslední, ale zároveň i ta, která není první a měla by mít nějaké sdělení. To co se u úvah neoceňuje je jejich jedinečnost z hlediska zpracování, obsahu, jedinečné myšlenky. Vlastně……….Žádná úvaha, co se týče obsahu, myšlenky a zpracování, není jedinečná. Je to jenom pamflet. Útok, úvaha, nápad. Něco co odestáváme, přijímáme, přepracováváme a doplňujeme, a taky si někdy k tomu „něco“ přihazujeme. Ale je to skutečně naše úvaha? A nota bene poslední a březnová? Není.

Je to jenom prostá nápodoba, vyrovnávání se s tím a nic originálního. Pouze zaneseno pocity, „zašpiněno“ a zakaleno lidskostí. Ale může být úvaha jiná než lidská, lidi postihující a pro lidi účelná? Ne. Zvířatům a předmětům primárně neadresujeme žádné z našich úvah. Ale chceme jimi jenom oslovit lidi? Ne. Je to jiné. Tím, že úvaha působí především na lidi (ještě jsem neviděl jiné savce, nebo předměty, že by četli text, takovou změť písmen, znaků, symbolů, prostě jenom toho co je napsané) má mít něco lidského. Ale co když jí samotnou autor pro lidi nic nesděluje? Je taková úvaha vůbec k něčemu. Ne, že by se to posuzovalo jako bohu-volná a bohu-libá kratochvíle, ale je to cosi více. Nejde o psaní jako takové, ale ani o myšlenku samotnou. Jde o samotnou úvahu. Má-li smysl, či snad účel, případně jaká je, bych nebral jako důvod pro posouzení.

Autoři, které je možné označit za plodné, jenom formulují co vidí, prožívají, cítí, atd. Není to v podstatě nic zvláštního. Chvilka životního zastavení, pozorování, posouzení, a hle, je tu práce-úvaha. Ale je to o tom? Je to o subjektivním pohledu? Co když je v tom něco více? Co když úvaha není vůbec podmětná. Nevychází z autorů, ale je předmětná, vychází z předmětů. Ano, tak to je. Zřejmě tak jsem to myslel.

Březnové úvahy, a ty nedělní jsou někdy takové, když jsou poslední. Jsou takovou revizí. Jestli je tomu doopravdy tak. Ne že by zpochybnění, jenom taková pootevřená dvířka, co kdyby a jestli…Asi není nic takové, jaké se to zdá. Je tam více sdělení na několika úrovních? V podstatě každá práce má několik úrovní. Autor se vyjádří, případně ne autor, ale myšlenka, která není autorská, ale obecná, jenom formulovaná. Takže vlastně autor nic nesděluje, nevyjadřuje, je to cosi obecného, nevlastního a nelze práci považovat za autorskou. Je neosobní, neautorská, prostá. A co když ne? Jestli třeba autor uvažuje, když něco píše, nebo plodí, to je otázkou? A jestli ano, tak co. Ne, zřejmě nic.

Asi ty úvahy jsou jenom snůškou lidských, bohužel lidských a tedy i konečných problémů. Problémů, které jsou nastíněné, odkryté, ale neřešitelné. V podstatě. Se samotnou lidskou existencí se problémy vyřeší. Ne sami, ale ruku v ruce s existencí člověka, jeho lidství. Až se vyřeší lidství, zjednají se i úvahy, a dojde k naplnění obsahu úvah, pokud nějaký mají. Mají nějaký? To je složitá otázka.