Brouk v hlavě - ONO, TO nejde...

Mám ráda češtinu. Přesto jsou někdy její výklady trochu… Jak to tak říct? Vybízející k nudě. To bude ta puberta. Každý jsme to zažili, zažíváme nebo zažijem. No, ale dál. Když jsem vyjímečně poslouchala naplno, zmínila se vyučující při výkladu o čemsi s cosi, co jsem jaksi nepochopila kvůli rychlosti vysvětlování řekla myslím něco jako: „To, ono. Co to je? NIC. Nemůžeš to zhmotnit, není to nic, takže nelze dávat do vět…“ bla bla bla a kdesi cosi. Pak mi už zajímalo jen jediné. ONO a TO. Jak by se dalo asi znázornit ONO. Co ho napsat do vzorečku. O x N x O = ONO. To asi nebude ono. Tak T x O = TO. Ne – e, to taky ne. Kdybych byla aspoň dobrý matematik. Mám nápad, seženu si doučování. Pak to vyřeším. Ale do té doby se uhryžu. Tak co si to zkusit odvodit. X = TO/ONO x ONO/TO = ONO x TO, což je ONO a TO. Takže jsem zase na začátku. To bude tím, že mi nikdy nešli vzorečky. Už vím, zítra se podívám do tabulek. Ale to do té doby nevydržím. Tak tedy něco jiného. Ale zítra si to určitě zjistím v tabulkách. A vypočítam si to. A nakonec si to mezi sebou vydělím a znásobím. Ale to až zítra. Tak zkusím něco jiného. Třeba dějepis. TO – dříve mohlo znamenat cokoliv. Například chrám nebo palác. Ach Dějepis. Ten mi nejde. Už vím, zítra se podívám do knížky. Pak to odečtu od toho předchozího. No, jo. Ale co si počnu to zejtřka? To já nevydržím. Tak na to půjdu jinak. Třeba v přírodě. Jo, jo. Přírodopis mám ráda. To zvládnu. Takže TO, může v přírodě znamenat strašně důležitou věc. Stejně jako ONO. Třeba chloroplasty, buňky, sloni, stromy, opice, brouky. To nikam nevede, toho může být plno. Já vím, zítra máme Přírodopis. Zeptám se učitele. No jo, ale co já budu dělat do tý doby? Budu uvažovat logicky nad ONO a TO. LOGICKY – Co je to? No TO může být – TO auto, TO letiště, TO prázdno. Může to znamenat spousty a spousty věcí. Ta učitelka nám to říkala správně. To – je slovní druh. Ono taky. Jsou to zájmena a určují věci. Já na to přišla? JUPÍÍ, NEBUDU MUSET HLEDAT V TABULKÁCH, POČÍTAT ANI SE DÍVAT DO KNÍŽEK. NEMUSÍM SE PTÁT. Já na to přišla. Ufff. To je skvělej pocit. Jupíííí, konečně. Jéé, ach, uuuuuufff. Hmm. No, ehm… Co budu dělat teď? Už jsem to vyřešila, nemám nad čím bloumat. To je nudááá. Co to vlastně je CO a JE. No z matematického hlediska…