Záchodové zátiší

Sedím si tak na záchodě a dělám to, co příroda zařídila pro nás všechny. A při tom přemýšlím. Co byste taky u toho dalšího chtěli dělat? Někdo si sem bere knížky a časopisy, aby si mohl číst, ale to není nic pro mě. Protože, já když se začtu, tak se prostě začtu, a jen tak někdo mě nevytrhne. Tím pádem bych znemožnil ostatním obyvatelům naší domácnosti se dostat na toaletu. A to i ve chvílích, kdy je příroda zavolá. A že tedy volá i několikrát denně. A taky, na WC je poměrně chladněji než v kterýchkoli jiných pokojích a moc nerad bych nastydl. Takže čtení v těchto prostorech pro mě není to pravé ořechové. A tak zde přemýšlím. O naši společnosti například. Je zajímavé, že mě napadne o naši společnosti právě na tomto místě. Že by znamení? Sedím si tak a přemýšlím. Přemýšlím o tom, co budu dělat, až na toaletě skončím, co budu dělat zítra, co za dva roky. Co si pustím až půjdu do pokoje, co si tam budu číst a tak. Je to potřeba, čas od času si zauvažovat. Člověk si pročistí hlavu a udělá si v sobě klid. A proč zrovna na záchodě? Když jsem ve svém pokoji či obýváku, tak tam neustále někdo chodí, mluví a prostě ruší. Na WC jsem pouze já. A tak je to přímo ideální i na nějaké to kritizovaní lidí a věcí. Vím, nemělo by se to, ale když si zde ulevím, tak pak někde ve společnosti nevybuchnu. Záchodové zátiší mi slouží jako tajná, odzvučená místnost. Člověk si zde uleví jak po stránce fyzické, tak i duševní. A to není k zahození, není-liž pravda.