O moudrosti

Ano, moudrý se člověk nerodí. Nenarodí se však ani hloupý. Jeho duše je čistá, a postupně se do ní ukládají různé zážitky, prožitky a zkušenosti, které pod tlakem okolí vykrystalizují, ať již v břidlici špatných vlastností nebo v diamanty vlastností dobrých. Moudrost však není podmíněna zkušeností ani věkem, moudrost je to, jak s takovými zkušenostmi a poznatky dokážeme „pracovat“ – jaké z nich můžeme vyvodit důsledky, posoudit, co je dobré a co zlé a jak je použijeme ve vztahu k ostatním lidem.
Moudrý člověk je ten, kdo sám o sobě smýšlí skromně. Moudrý člověk se nad nikoho nepovyšuje, nevystavuje na odiv své znalosti, ale také se neponižuje a nenechá hlupáky, aby šířily ovzduší zloby, nenávisti, sebelásky a závisti.
Moudrý člověk netrvá urputně na svých názorech, dokáže diskutovat s ostatními a umí připustit, že se zmýlil. Neznamená to však, že by přijímal bezhlavě mínění jiných, ale dokáže je vyslechnout a to velmi rád, pokud mu takový rozhovor přinese poučení. Má však své zásady, které si dokáže obhájit a podle kterých žije.
Pro moudrého člověka nejsou peníze modlou a konečným výsledkem svého úsilí, nýbrž pouze prostředkem, jak svého cíle dosáhnout. Nezříká se požitků, které přináší život, má rád dobré, kvalitní a krásné věci, ale dokáže se takových věcí i zříci, bez toho, aby se jejich ztrátou trápil
Moudrý člověk si váží dobrých přátel a pěstuje a hýčká si jejich přátelství jako vzácnou květinu. Dokáže od nich vyslechnout i výtku a poctivě se zamyslí nad tím, zda je kritika oprávněná. Nemá rád nohsledy a pochlebníky. Váží si lidí, kteří něco dokázali. Svým přátelům dokáže odpustit drobné lidské chybičky, ale nenávidí zradu a lež.
Moudrý člověk touží po poznání. Obdivuje přírodu a její zákony, přemýšlí nad otázkami života, propojení s vesmírem, nad záhadami přírody i lidského bytí. Nemusí být vzdělaný – vždyť moudrost není výsadou bohatých, a proto nemusela mít rodina potřebné peníze na jeho studium. Moudrý může být – s trochou eufemismu – i pasák krav. Vždyť každý, kdo se nad něčím zamyslí, kdo dokáže někomu pomoci, byť jen vlídným úsměvem, radou či povzbudivým slovem, ten každý se vymaní z obvyklé mlhy tuposti, obklopující všechny do sebe zahleděné hlupáky. A ten, kdo jednou prohlídne, většinou touží dohlédnout výš a dál.
Moudrý dokáže přijmout i rány osudu a chápe je spíš jako výzvu či zkoušku své osoby. Nevzpírá se osudu a rozhodně neviní ze svého neštěstí někoho jiného. Umí přijmout porážku a každá taková neblahá událost jej dokonce posílí a stává se pro něj hnacím motorem k naplnění svého života. Moudrý člověk bývá šťastný a spokojený a odměnou mu bývá bohatý, plný a naplněný život.