Techno

Nespoutané rytmy, které jsou propletené mezi sebou a dávají dohromady neuvěřitelný celek. Jeho tóny se prodírají ušními bubínky a zarývají se do mozku, který dá jen celému tělu povel k tanci. Svíjet se na parketu v nejvášnivějších rytmech nejzajímavější hudby jakou kdy člověk stvořil. Nevnímat realitu a jen slyšet, tančit. Vlasy se jen chaoticky točí za zmítající se hlavou, která se hýbe sem a tam. Oči jsou zavřené, a před sebou vidí jen černoduhovou prázdnotu, kterou zbarvují hlasité rychlé i tiché pomalé tóny deseti nástrojů najednou. Hlasitý dopad rychlejší poloviny skladby, která díky zesilovačům roztřese káždého v místnosti a mimo ní. Každý z posluchačů se v ní ztrácí, nevnímá realitu a jen poslouchá genialitu onoho hudebního stylu, kterému rozumí jen málokdo. Ostatní jej odsuzují a přirovnávají k hloupému, jednoduchému discu. A to proč? Protože nezvyklým uším to rve střední část ucha? Proč nedokáže nikdo další pochopit pravou podstatu hudby, která mi je ze všech nejbližší. Je snad jedno že se odlišuji od někoho kdo poslouchá jen to co je právě v módě. Je mi to ukradený. Ikdyž všichni říkají, jak je to povrchní hudba, já jí poslouchám dál. Doslova v ní žiju. Kdykoliv poslechnu jedinou její větu, dokonale zmizím z reality a dostávám se dál, do jinné dimenze chápání…