Rozmary mysli

Odkud přicházíš?
Přebývám v šerém koutě tvé mysli…
Většinou se pouze mihnu tvým životem, ale dokážu být i hrozivý a velký…
Všechno záleží na tobě můj pane, to ty mne ovládáš více, či méně…
Málokdy se dostanu ven, o to větší mám pak radost a sílím, společně s tebou můj pane si užívám svobody a ty jsi o to více schvácen….
A proč jsi tedy přišel?
Volal jste mne pane…
Já jsem tě volal?
Ano, zavolal jste mne, pustil jste mne ven, zase jsem chvíli volný…. A budu zde tak dlouho, dokud mne nezaženete…
A kdo tedy jsi?
Jsem váš STRACH pane….
Pak bych se tě rád na něco zeptal jestli mohu…
Ano, můj pane…
Proč jsi se zrodil?
Je mnoho důvodů, proč se může zrodit STRACH. Můžeme se zrodit z lásky, nebo nás taky může stvořit svědomí. Záleží na okolnostech a na našich pánech. Naštěstí je lidské mít svůj STRACH. Odpověděl jsem vám dostatečně můj pane?
Myslím, že ano, ale asi už se přestávám bát..
Pak tedy sbohem příště můj pane.
Sbohem …

Mít svůj STRACH je lidské, ale už vím, že jej často pouštím ven zbytečně a proto navždy sbohem STRACHU, rád jsem tě poznal…
A vám chci vzkázat, že až potkáte svůj STRACH snažte se ho poznat co nejlíp, protože se ho pak přestanete bát….

Věnováno Martinovi D.
E.WolfeMariel