Bezejmenný

Jsi tak prostý. Prostý a jednoduchý. Nevíš kdy, proč, jak, ale jsi. Tak omezený, primitivní a přitom ty. Ano, jsi takový. Podívej se na zrcadlo. Teď do něj. Vidíš to co dřív si neviděl. Já to vím. Nikdy si nikoho nepouštěj do domu. Můžou nastat akorát problémy. Bůh říká starej se o rodinu, štěstí, zdraví a pohodu. A přitom stále trvá na své laskavosti. Jsi nicka. Malá zatracená bohu-nerovná chátra. Máš to co sis vždy přál. Dostál si své vlastní odpovědi. Dočkal ses toho co sis myslel. Tak teď to máš. Pěj píseň, že šťastným ses jistě stal. Vlastně, snad. Jsi to ty. Cítím, že to jsi ty, který mě nikdy nevedeš nikam. Bohu se ani z mála nepodobáš. Si jen prach. Jenomže boha si neuposlechl. Vpustil jsi do domu Pravdu a čas. Pravda se ti ukázala. Ale tys nevěřil. Svedla tě Pravda a čas. Upadni, a zatrať se do hlubin svého prostého sžírání. Démonem tě zvu. Temný stín. Chceš se světlu vyrovnat, zářit a být v Pravdě, či s časem dohromady. Jsi jen temnou věčností. Tmou pronikající do zářných dní. Ztrať se duchu tmy. Vidím tě, jak hltíš celý svět. Padáš na vše jak hladový mor. I Pravda tě obchází. Čas je nicotnější než nej-nicotnější proud věčnosti a zapomnění. Však si už nevzpomínáš? Světlo je ti zkázou. Navrať se do hlubin temnot. Zpytuj svou vnitřní žádost! Omez vše čeho ti není k žití třeba. Jsi temný démon nocí. Lekáš každého, kdož s tebou vejde v kontakt. I já se tě bojím. Přicházíš. Teď už věřím. Ale jsi děsivý. Obávám se od tebe nejhoršího. Přízraku temný, stíne nočního dne. Tvůj hrůzný hlas se line ponuře celou krajinou. Při zemi se táhne jako závan děsivé smrti, jež vše objímá. Já tě slyšel. Krví hříšných ses do teď živil, a nechal sis servírovat vždy to, co ti nejlibější bylo. Och já tě vidím. Máš strašné rudé a zářící oči. Prosím, musím ti to říct. Vidím, jak se ku mě blížíš, děsíš mě a já jen slovem sebe chlácholím. Tak, teď mi už už saháš po těle. Mrazíš mě, já to cítím. Objímá a dotýká se mě ledový žár. Necítím tebe, ani nic jiného. Jenom změť pokřivených a nespojitých citů. Už mě zřejmě lapíš. Ale já se ti nepoddám. Vyzbrojen slovem tě přemáhám. Pravda je silná a obstojí. Doufám. Srážíš mě do kolen. Jsi jen nicka a já to vím. Tak ubohý a prostý. Už se nemám v moci, třeba mi pomoci. Teď tě už poznávám. Zjišťuji kdo jsi. Ten, kdo neuposlechl a do domu vpustil svůdnou Pravdu a čas. Ne, nemohu ti dát Pravdu a čas. Zasadiv poslední ránu slovem skonal. A ty sis myslel jak mocný jsi. Bůh tě zatratil, a nechal zde. Proto jsem tě navrátil zpět. Tak s Bohem a na věčnost se vzdal. Odejdi až tam, kde temno je doma temnem. Vyhrál jsem doopravdy? Snad tmou lapen chtěl být. Nebyl.

Přemýšlím. Dnes jsem tě viděl znovu? Jo, viděl. Jsi daimon. Pouštíš mi stroj, knihu přenášíš z místa na jiné a já už nevím. Ještě přemýšlím, a nebo už pozoruji okolní svět. Nemám pro tebe jméno, ale Ty ho nepotřebuješ. Jsi tak záhadný. Ale věř, že jednou tě pojmenuji, až se mi navrátí ta vhodná slova.