Se lekce zvuku....

Zvuk je pro drtivou většinu z nás naprostou samozřejmostí…. I z důvodu toho,že jsme k němu přitahováni jedním z oněch pěti základních smyslů…ovšem je také známo,že spoustu zvuků nejsme schopni vůbec zachytit, vzhledem k obrovské škále zvukových nuancí…je tedy nasnadě,že ticho,tak jak jej vnímáme my, vlastně neexistuje…naopak vesmír je jedna velká ozvučená místnost…přečetl jsem si o tomto tématu pár zajímavých článků a mimo jiné mne zaujalo,že jsme vlastně všichni hudebníci a to již v základní definici hmoty jako takové,protože i každý jednotlivý atom rezonuje a tedy vlastně hraje nebo chcete-li zpívá…Krásné je na tom to,jak si lze vše z toho následně jednoduše odvodit a vysvětlit…třeba ona harmonie,kterou tak toužebně hledáme,je vlastně již odpradávna naladěna v nás…. Jen si vemte,co s námi udělá například radostné vzplanutí nebo když nás něco rozesmutní…vždy nás to nějakým způsobem ,,rozhodí,,…inu ne nadarmo se říká,že sebeovládání je mistrovská disciplína…. Nebo vemte si telepatii,která by se nám všem jistě velmi zamlouvala a přitom je vlastně prakticky sblížení bytostí založeno na telepatii, neboli společném souznění a souhře…
Ono i to,že mám rád ,,lidské ticho,, jen potvrzuje to výše uvedené…v duchu si zpívám a zároveň naslouchám šeptání světa…
A co říci k přísloví: ,,Jak se do lesa volá,tak se z lesa ozývá,,? Je to zase ten známý koloběh…když se budu usmívat,ten úsměv se jednou vrátí…když když budu řvát,ten řev mi jednou namlátí….

Ticho a šepoty…..
V mlčení ukryté
tiché klenoty,
Naslouchám…
nemluví...jen rezonují….
možná šeptají…
možná že zpívají…
na nic se však neptají...
Já vím,že když promluvím
slovem se prozradím…
Slovem jen umocním,
to co už dávno vím…
Tenká membrána narušena
chvíle ticha ozvučena…
poklady objevené,
mluvením umlčené,
tiše se rozplynou v stín...
Člověk ohlušen slovy,
s prázdnýma rukama
dál poklady loví….
Co dělat s tím?
Jak získat to,o čem sním?
To Vám nepovím...
Já mlčím si...
s pokladem svým….