Myšlenky

Možná navždy ztracená ve víru. Ve víru možností, ve víru zmatenosti. Sama, ztracená, ale v uších mi budou znít slova z písní. Jen malé útržky, po kterých budu sahat po paměti. Po čase se mi možná zjeví celá slova, celá píseň. Celý celek. Celá budoucnost vyjeví svou tvář. Nastaví jí Slunci a pošeptá mi dění budoucnosti. Co se stane. Lehce bude obepínat mé tělo. Bude mlčet a jen se obmotávat. Tiše mi šustit u chodidel a šeptat mi do uší svá slova. Možná budou zabíjet, budou krutá. třeba zničí můj život navždy. Tišše a nevinně se v ten správný čas bude schovávat a potom mi podkopne nohy. Lehce svíravý pocit u žaludku mám. Bojím se, co bude dál, ale postavím se čelem. Neotočím se, nebudu se schovávat. Nejsem zbabělec! Budu snášet rány osudu, než nadejde čas a já budu muset odejít. Podívám se do očí těm, který byly na mé straně a lehce se pousměju. Popřeju jim hodně štěstí a vydám se na pouť. Snad už bez bolesti, možná se slzami v očích. Třeba se jednou všichni sejdeme. Tam...