O lži, jejím dovedném maskování a dopadech na lidskou společnost

Jestliže nějakou lež, byť značně odvážnou a někteří lidé by řekli až nestydatou, často nahlas vyslovujeme a přesvědčujeme lidi v okolí o její pravdivosti, stane se nakonec pravdou, neboť pravda je pro nás to, s čím se vnitřně ztotožníme, nebo třebas jenom to, co jsme z hloubi srdce přáli a z nějakého pro nás nepřekonatelného důvodu toho nemůžeme dosáhnout. Žije to v našich myšlenkách, a později i v myšlenkách jiných lidí v našem okolí, a tím se to alespoň částečně stává skutečností, máme-li natolik velkou fantazii, že to dokážeme "prožít" a pak s nadšením vyprávět ostatním. S čím se totiž hluboce sžijeme a přijmeme to za realitu, o tom dovedeme podat okolí velmi důvěryhodné "důkazy" a přesvědčit i velmi dobrého znalce lidských duší. Pokud to nepřeháníme s fantazijními příběhy a jsme-li dostatečně chytří a obezřetní (pozor, myslíme-li si, že jsme dost chytří přestaneme být obezřetní a přijde velmi rychle pád) dokážeme hrát tuhle hru celá léta a obohatíme tím život sobě i lidem v okolí... Je to taková nevinná vzrušující hra, bez níž by se někteří jedinci vůbec nemohli obejít, je to určitý druh závislosti na adrenalinu, nekonečná zkouška obezřetnosti a rozvoj inteligence i pokory.