Diamant

Objala pokrčená kolena a přitáhla si je víc k bradě. Slzy jako perly jí tekly po tvářích, obrovské, kulaté a lesknoucí. Hledala odpovědi na otázky, které neznal nikdo... Zahleděla se do černého pláště noci, dokud se její pohled nerozmazal, dokud neupadla do zvláštního transu. Seděla tak celé hodiny, dlouhé jako světelné roky... A pak z té černočerné tmy zazářil jasný bod, tečka, částice. Zvětšoval se, až rozeznala jeho povrch, který se třpytil jako ojíněný diamant, vybroušený do ušlechtilého tvaru, obrovský a drahocenný... Nahlédla na samé dno své duše, která zářila jako diamant a jeho sláva a krása se odjakživa zrcadlila v jejích očích... Usmála se přes perly padající po tvářích... Poznala svou pravou podstatu. Neboť oko do duše okno, kde se ukrývá to nejcennější, co má, diamant...