xXx

Vždycky mi přišlo, že je blbost vypisovat se ze svých pocitů, ale najednou vždy příjde chvíle, kdy…. Kdy jste sám a už nic jinčího nemáte jen kousek ,,papíru“ a klávesnici.
Takže si bez přemýšlení sednete na zadek, zapnete si vaši oblíbenou písničku a píšete.
Píšete o věcech, o kterých jste ani nikdy neuvažovali, o věcech o kterých jste nikdy nepřemýšlely, o kterých jste braly jako samozřejmost, o věcech které měly být už dávno zapomenuty.

Nevím co mě přesně trápí, ale…nějaký divný pocit mě tíží na srdci, něco mi říká, že to dělám špatně-že žiji špatně. Jenže, já nevím co dělám blbě
Měla bych být šťastná. Užívat si života, prázdnin, přátelství, lásky…

Něco mě trápí a já nevím co a to mě ještě víc užírá.
Znáte ten pocit, ne? Že by jste se chtěli zastavit, zavřít oči, urovnat si myšlenky v hlavě a volně se nadechnout.
Rozběhnout se, nevědět kam a přesto být šťastný. I když neznáte svůj cíl…vy pořád běžíte dál a dál s úsměvem na rtech.

Chtěla bych vědět jak to někdo dokáže ze dne na den udělat. Srovnat si myšlenky a mít pak pocit, že je lehký jako peříčko.

Kdybych něco provedla, nebo se zrovna rozešla s klukem, pohádala se s kamoškou nebo rodinou…to bych i docela pochopila proč, ale….já teď žiji normální život.
Ale i tak mám takový divný pocit, že…že něco! To malé (teda větší) něco mi furt vrtá hlavou-čím to může být.

Je na srovnání myšlenek nějakej recept? Doufám, že jo, ale jaký?
Zná ho někdo? Poradí mi někdo jak na to?

To musí každý sám si najít svůj nešťastný zdroj.

Vím,že tahle ,,úvaha“ je docela pomotaná, ale… nemohla jsem si pomoci.