Vyber si, ale netrap mě!

Když jsme se poznali, ty slíbil si mi, že s tím hrozným zlozvykem přestaneš. Ne jen kvůli mně, ale i kvůli sobě a naší budoucnosti. A já ti věřila, podporovala jsem Tě a byla na Tebe pyšná, když jsi za mnou přišel a řekl si, že už měsíc si to vydržel. A věřila jsem i v to, že to dokážeš dotáhnout do konce… ale pak přišly dny, kdy jsi přišel ke mně a já z Tebe zase cítila ten hroznej smrad z cigaret.
Někdy jsem Ti to řekla a někdy jsem jen čekala jestli se mi alespoň přiznáš, ale ty sis asi myslel, že to na Tobě nepoznám a dělal jsi jako by se nic nestalo, jako by bylo všechno v pořádku. Nebo sis snad myslel, že mi to je jedno? že mě to za 2 měsíce přejde a dám Ti s tím pokoj a nebudu do Tebe rejpat a řešit to?! Víš, tohle je věc, která mi nebude jedna nikdy! Kdybychom spolu neplánovali budoucnost. Kdyby sem s Tebou měla být tři měsíce, tak bych to nějak přes srdce přenesla. Že si zničíš zdraví, že utratíš tisíce peněz, že ve čtyřiceti budeš kašlat jak starej tuberák a plíce budeš mít tak akorát zralý na rakovinu. . .
Ale teď.?? jak mi to má být jedno?? když mi říkáš, že se mnou chceš žít, bydlet, mít se mnou děti a být se mnou do konce života..nebo se to už změnilo.??
Říkal jsi, že do tří měsíců přestaneš.. a já si asi naivně myslela, že to myslíš vážně, že to chceš dokázat i sám sobě, že na to máš, že Ti na tom záleží… Ale když se na to teď tak podívám, vidím, že Ti na tom nezáleží… a na mě Ti záleží.?? Blbá otázka viď.. ale jak Ti na mě může záležet, když i přes to všechno co jsem Ti řekla si s tím nepřestal..?
Je to těžký říkáš..JE – ano!, ale já jsem nezačala kouřit – to Ty. Ty jsi začal, ty si chtěla a ty teď musíš přestat i když bych to ráda udělala za Tebe, kdyby to šlo! Ale prostě to nejde.. To bylo Tvý rozhodnutí kouřit, ale teď už nejsi jen Ty, jsem i já. A ve mně máš podporu a myslela jsem, že i Ty máš nějakou vůli a motivaci… a teď je to už přes čtyři měsíce a stejně u Tebe nacházím cigarety nebo je z Tebe cítím. Tak jak ti mám věřit.?? Co mám ještě víc udělat.?
Zkoušel sis někdy , když jsi šel kupovat cigarety, představit, že jsem vedle té krabičky já.? Víš, že když si ji koupíš, vyndáš si z ní to cigáro, stejně tak jako si ho zapálíš, vykouříš ho a cítíš se fajn…?..a cítíš se fajn i po tom, co přijdeš ke mně a vidíš jak mě to bolí..?.. nevíš co na to říct.? víš já popravdě už taky nevím co říct., když se mě pak zeptáš proč jsem naštvaná. Ptáš se mě i přes to, že víš kvůli čemu to je.. A čí to je vina.? Tvoje? že s tím nedokážeš seknout kvůli mně..? nebo je to moje vina.? že jsem moc přísná, že jiný holky by to hodili za hlavu a bylo by jim to úplně jedno..? Ale já jsem prostě už taková…Tak si vyber, ale netrap mě už prosím…