Den bez aut

Auto – přítel (nepřítel) aneb den bez auta

Co já, 17 letá holka můžu říct ke dnu bez aut? Řidičský průkaz nevlastním, autem jezdím minimálně a k životu ho moc nepotřebuji.
Jsem sice z vesnice, kde je auto celkem důležité, ale stejně tak dobře mi poslouží i autobus. Tak nebo tak, nemám na výběr. Když se chci dostat do školy, musím autobusem. A zpátky samozřejmě také.
Autem vlastně jezdím jen když jedu někde s rodiči. Ale to je v poslední době už opravdu jen málo.
Ale přece jen. Výjimka potvrzuje pravidlo. Auto mi přece jen v určité věci chybí. Je to o víkendu večer. Samozřejmě jako každý mladý člověk jezdím ráda za zábavou. A já musím opravdu jezdit, protože u nás na vesnici se moc nepobavím. A to pak vzniká problém. První je, že buď není auto, ale nabízí se kamarád s řidičským průkazem a nebo je auto, ale není kdo by ho řídil. To je pak situace, kdy ve svém věku opravdu lituji toho, že ještě nemůžu mít řidičský průkaz a že nemám auto. Ale mám takové štěstí, že se pak většinou dostanu tam, kam chci. A třeba i autobusem…takže se nakonec bez auta zase obejdu.
A co se týče toho, jestli bych nechala při dnu bez aut auto doma, tak asi ano. Záleželo by na situaci. Jestli by byla podobná té, v jaké se teď nacházím, tak určitě ano.
A co říkám jinak na den bez aut?
Co jsem tak sledovala zprávy, tak to vypadalo jako každý jiný den. Ostatně ani já osobně jsem si ve městě nevšimla nějakých změn. Lidé moc zlenivěli a zpohodlněli. Kdepak nějaké mačkání v hromadné dopravě. Vozit si zadek ve vlastním je přece lepší.
A tak jsem si jen ve zprávách mohla dozvědět, jak někteří vlivní politici vyrazili do úřadu pěšky. Nebo jsem v novinách objevila fotku, jak se některý z politiků nechal zvěčnit na kole, nebo v teplákové soupravě…No aby taky ne…kdo by to neudělal, když by věděl, že si budou o něm lidé číst a že ho pak budou považovat za vzor. Kdo by se kvůli slávě a vlivnosti v dnešním světě nepřetrhl?