pakt

Strana první: Kolotoče
.
„Stříhali dohola malého chlapečka“ jsem psal v prvním dopisu z vojny děvčeti, se kterým jsem před vojnou nechodil, během vojny ho neviděl a po vojně jednou. Jen jednou je moje možná obrovská životní chyba pro případnou úvahu nepsanou. Tehdy v pomalu končícím létě už jsem měl čas na psaní i pro ně, ležel s hnisavou angínou v kasárenském špitále a užíval si obskakování možná přihřátého lapiducha. Psal se rok Charty a bylo po mým prvním (a černým k tomu) opušťáku z útvaru, určenému v devět na odstřel. Devátou nám přidělil generální štáb. Číslem útvaru a pětačtyřiceti minutami, po které jsme po vypuknutí konfliktu Východ – Západ měli držet pozice a poté s náma štáb přestal počítat. Já s generálním štábem nepočítal nikdy. Nač taky.
Když mne na začátku ledna k útvaru převeleli odkroutit si zbývajících jedenáct měsíců, měl generální štáb tři bojové úkoly: nepodlehnout Chartistům, koupit ropu od šáhinšáha a zpacifikovat Alberta. Kdyby štáb dopředu věděl, jak jednou čas trhne všude oponami, nastrkal by možná své milióny do vyhřívaných kolotočů na Doupově a nevrážel mi jednu z opon do rukou.
Klukům vysvětlovat nemusím, pro děvčata a nezletilé: kolotoč je příslušně hluboká jáma v zemi držená před zborcením betonovou skruží. Pro zateplení a pohodlné středoevropské poměry je skruž zakrytá dřevěným víkem se šesti otvory po obvodu o průměru normalizované zadele vojína. Po určitých specialitách kydaných do ešusů bývaly všechny tři kolotoče plně obsazené vesele konverzujícími a omluva nevčasného dostavení se k příslušnému veliteli formulací: “byl jsem na kolotoči“ veliteli všech stupňů jako veskrze společensky prospěšná událost plně akceptována.
Tož jsem začal (a skončil) moji vojenskou kariéru u tohoto útvaru a dostal na krk četu dvanácti spojařů. Mezi nimi Alberta,
který měl na ZOTu sedm trestů. Staršinové snad pomůžou mé již slábnoucí paměti, ZOT byla asi zkratka Záznamníku o odměnách a trestech (moje interpretace).
.