Kam se poděl respekt?

Šikana je jeden z hlavních problémů dnešní civilizace. Ačkoliv se o ní neustále mluví, je jen málo organizací, které se snaží s ní bojovat. Když se na tento problém podíváme z historického hlediska, šikana není nic nového, provází lidstvo už od počátku dějin. Důvodem, proč se o ní v současné době tolik mluví je, že se civilizované státy snaží o rovnocennost lidí. Dříve by byli oběti šikany nazvané slabé kusy a nebralo by se jejich ponižování nijak zle. Aneb, jak praví zákon džungle: „Silnější přežije!“. Můj názor je, že šikana je vlastně civilizační nemocí. V přírodě se s šikanou moc nesetkáme, protože příroda si to zařídila tak, aby slabší články nepřežili do stadia, kdy se mohli stát oběťmi šikany. Lidi dokázali vynaleznout spoustu látek, které udrží člověka naživu. To samozřejmě neberu jako chybu, ale lidi jsou čím dál tím víc emotivnější a jejich duševní psychiku dokáže narušit i maličkost. Dříve podle mě byli lidé daleko odolnější. Myslím si, že hlavním problémem je nedostatek respektu k okolním lidem. Lidem se dala svoboda a oni si nyní myslí, že si mohou dělat, co chtějí. Jenže svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhých. Určitě nevidím chybu v konkrétních lidech, co šikanují, ale v celé společnosti. Náš systém sice dává lidem volnost, ale je to ten samý případ, jako když dáte krokodýlovi prst! Taky vám utrhne celou ruku.
Naprosto zoufalé mi přijdou pokusy, vysvětlovat pubescentům, že by měli respektovat okolí. To už je příliš pozdě. Kdyby se však začalo ve 3. - 5. třídách, možná by to mělo větší smysl. Nejde však jen o respekt k okolí, ale také o uznání sebe sama, mělo by se podporovat zdravé lidské sebevědomí, aby si oběti šikany uvědomily, že nejsou méně cenný, když totiž zkusíte přirozeně sebejistého člověka utlačovat, nenechá to jen tak. Neříkám, že to hned vyřeší na místě, ale rozhodně nedopadne tak zle, jako člověk, který se cítí být menším, než šance postavit rohlík ze strouhanky. Samozřejmě jsou na světě lidi, kteří jsou citlivý, ale i citlivý člověk by to za pomoci druhých mohl zvládnout. Když jsem u pomoci druhých, myslím si, že pokud to jde, měl by si jedinec poradit sám, protože ho to obrní do dalšího života. Samozřejmě jsou případy, kdy zásah druhých je nezbytný, ať je to zásah ze stran rodiny, nebo kamarádů. Nejvíce by mě zajímalo, proč se člověk nazývá tvorem společenským, když vlastně neumíme společensky žít. Kdejaká smečka vlků dokáže spolu lépe vycházet než lidi. Co je k tomu vede? Možná peníze, honba za úspěchem, závist, či jiné, zvířatům neznámé, vlastnosti.
Nikdo nevidí do životů druhých. Neví, co denně prožívají a o co všechno v životě už přišli. Sám jsem byl jednu chvíli terčem posměchů, urážek, dokonce i ran, ale dnes vím, že nebyla chyba jen na té druhé straně, ale i ve mně. Jde hlavně o vzájemné pochopení a respektování. Děkuji jim za lekci, kterou mi dali, protože to vám vzdělání dát nemůže…