Mlčení, chyby a zamyšlení

Všechno jednou skončí a jednou zase něco začne, ale než zase něco začne je potřeba mlčet. Umlčet pocity, myšlenky a hlavně srdce. Nenechat ho dělat, co chce. Nechci udělat znova nějakou chybu, i když se riskuje, tak se to někdy vyplatí. Jako v loterii, ale moje loterie život se vždy zastaví na lístečku s nápisem sama...
Člověk nikdy netuší, co se od něj očekává. Kam ho život zavane, co mu pod nohy přistane. Třeba ten lísteček ze země zvedne a přečte si něco, něco co mu navždy změní život. Nebo ho tam jen nechá ležet a překročí ho. A vydá se na svou další pouť už bez šance svůj osud změnit. Někdy mám pocit, že můj lísteček už pod mýma nohama přistál a já ho nechala ležet. Kdybych to předtím tušila, co to je, tak neváhám, ale nikdo mi nemůže upřít. Byla jsem moc mladá.
Říká se, že čím je člověk starší, tak je i moudřejší. A já s tím plně souhlasím. Ale hloubat v sobě a hledat odpovědi asi není nejlepší způsob. Člověk si přehrává nějaké věci, připomíná bolestné události a hledá chyby. Hledá chyby v sobě, né v ostatních. Což je chyba, protože nikdo nikdy nebyl bez chyby, ať si říká každý, co chce. Občas je potřeba za minulostí udělat tlustou čáru a začít od znova. Nehrabat se v minulosti, ale zkusit žít přítomností. Možná se některé chyby zopakují, ale časem bude potřebat řešit jiné záležitosti, mnohem důležitější než naše vlastní chyby.