Ze všech živočichů jen člověk umí se smát ač k tomu má nejméně důvodů...

"Ze všech živočichů, jen člověk umí se smát, ač vlastně k tomu má nejméně důvodů…"

(E. Hemingway)

Při této větě se většině lidí vybaví války a utrpení a dají autorovi za pravdu, ale lidé mají dost špatnou vlastnost připomínat si jen to zlé a to dobré brát jako samozřejmost. Typická věta pro většinu lidí je: "Pamatuješ si na to ohromné neštěstí…" nebo "Víš co se zase stalo?" a mě to ani neudivuje. Když jsem chtěla psát tuto práci, doufala jsem že ji pojmu z obou stran, že dám příklad jak dobrý tak špatný. Těch špatných se mi vybavilo tolik, stačilo si jen vybrat: Teroristický útok na dvojčata, výbuch Vesuvu, tsunami, zemětřesení, války v Iráku, vraždění a ničení… Ovšem když přišla řada na tu dobrou část, na ty radostné události a zážitky, moje paměť mě začala úspěšně přesvědčovat, že se vlastně nic takového nestalo. Poprosila jsem celou rodinu, aby mi pomohli přijít na některý dobrý čin, který se ve světě stal, na některé štěstí, díky kterému bychom se mohli usmívat. Nikomu se to nepodařilo. Než jsem vzala do ruky propisku, byla jsem pevně přesvědčená, že autorův názor alespoň zpochybním, že napíšu spoustu důvodů proč by se lidé měli smát, ale teď mě napadá jen jediný… Aby nepropadli šílenství z tohoto života plného utrpení a válek, z toho života ve kterém už neexistuje nic dobrého, z toho života ve kterém už nikdo nemůže počítat s růžovou budoucností a spíš než ji vítat s otevřenou náručí ji od sebe odhánět. Lidé se už nedokážou radovat z maličkostí a mě to ani nepřipadá divné. Jak by se člověk mohl radovat z toho, že se mu podařilo zahrát píseň na klavír, když vedle not má položené noviny, ve kterých je přes hlavní stranu křiklavými písmeny napsáno: "Další neštěstí, tisíce mrtvých". To nezvládne nikdo, a když, tak jen tak málo lidí, že se snad už ani nevyplatí přesvědčovat společnost, že ten život vlastně není úplně špatný… A nakonec, co když lidé dar úsměvu pochopili špatně? Co když se jím vlastně nemělo vyjadřovat štěstí, ale smutek a žal? Určitě by se potom využíval častěji než teď…

Přesto se usmívej nyní, protože zítra bude hůř a pozítří už ani být nemusí…