Vize mé maturitní práce

ŤIK. ŤAK…BUCH. BUCH…ŤIK. ŤAK…BUCH. BUCH…ŤIK. BUCH. BUCH…ŤAK.BUCH. BUCH… Nemůžu dýchat. Mé srdce mi bere všechen kyslík. Mozek. Mozek je vrah mých myšlenek. Řídí vše. I tuto úzkost, jenž mi svírá hrdlo. Všichni píší. Slyším škrabot propisek. Sedím a třesu se. Mé ruce jsou chladné. Vím, že musím něco napsat. Něco skvělého. Něco co bude dobré. Něco. Něco za co dostanu dobrou známku…a nezklamu vás. Lituji své tělo. Lituji své nehty. Buch. Buch. Čas ubíhá, tik, tak, a s ním všechny naděje na dobrou známku, na iluze a nápady. Jsem nemocná. Buch. Buch. Už dávno jsem si měla najít psychologa. Přítele. Rádce. Doktora. Pomohl by mi? Třeba ano. Třeba ne. Třeba ho nebudu ani zajímat. Bude přemýšlet nad svou milenkou místo nad mým vyprávěním. Jak mi chybí uznání. Láska. Porozumění. V rodině je chyba. Jako v matrixu. Chyba ve všech. I ve mně. Přenesli ji na mě. Ale já se bráním. Snažím se. Odolávám svému osudu. Již brzy. Brzy budu pryč. Uteču od problémů. Doufám, že brzy. A za čas budu mít i novou rodinu. Těším se. Moc se těším. Budeme šťastná rodina. A já budu matkou. Přítelkyní. Rádkyní. Dozorkyní. Chci dvě. Dvě děti. Holku a kluka. Naučím je mluvit. Jíst hůlkami. Slušně se chovat. Pozdravit a poděkovat. Naučím je básně. Vysvětlím jim jaký je svět. Jak mu čelit, a jak v něm vyhrát. Jací jsou lidé. Co je může potkat, a co je nikdy nemine. Budou umět tančit, hrát na hudební nástroj. Společně překonáme všechny překážky. A pak budou dělat to, co je nejvíc baví. Budou v tom dobří. Budou úspěšní. Slavní. Budou mi vděční. Vděční, že jsem se jim jako malým věnovala. Sledovala je. Zkoumala každé nadání. Budu je fotit. Každý jejich krůček. Každou změnu v jejich životě. Každý nový úsměv. Aby se zasmáli. Aby, až budou velcí se zasmáli tomu, jaké měli zuby. Budu je milovat. Víc, než svůj život. Budu je ctít a chránit.