Nápisy na zdi

Jen pokoj, tma a měsíční svit. Vidím, vidím své nápisy na zdi, měsíc se od nich odráží a dává jako by nebeskou krásu, útržky básní a slova, která mě napadla… všechna jsou napsaná na lepících papírkách… Tak projdi se mnou temnotou… Celý svět v úderu srdce… Já nevím, nevím, co to znamená, snad kdysi, jen v mé hlavě byly součástí velkých básní, velkých příběhů a dnes pouze mlhavou vzpomínkou, větou ztracenou v mlze bez dalších slov, jen bezduché nápisy na zdi. A má to smysl, jen tak na zeď psát a příběhům jejich duši brát? Ne, vždyť spadnou k zemi, snese se na ně prach, zůstanou po nich světlá místa, tak proč je takhle pošlapat? Já nevím, už vím jen snad, že od teď budu jen na počítač a papír snad svá slova psát.