Vzkaz

Vítej, dítě noci. Ty, jenž jsi dcerou mou a navždy budeš, neb bez tebe nebyla bych čím jsem. Ty, stíne můj a utrpení moje či bolesti dítě, není již lepšího učitele, než tebe a pomocníků tvých. Nenech mne spočinout. Nepřestávej mne učit, neb vědění jest mým posláním. Nalož na mne to břemeno jejž nese každý, kdo ví. Toť můj trest, má platba, mé prokletí za to, co vlastním. Dožeň mou mysl naplněnou věděním, avšak přesto nešťastnou, až na dno, neb je třeba získati této zkušenosti do sbírky vědomostí. Pokoušej mou sílu i slabost, stavěj mi překážky vedoucí k vědění po němž toužím. Nech mne vyjádřit svými činy sebe samotnou ve své celistvosti. Jen hleď jak soudím sebe samu i ostatní dle mých vědomostí od tebe. Jsem tady a vítám tě s otevřenou náručí, ježto jsi mou a vím že jednou s tvou pomocí budu natolik silná, že tě pokořím. Kdy to bude? Nevím. Na čase nezáleží, vždyť mám na to milióny let...

Věnováno nepřátelům…
E.WolfeMariel