Křehkost anděla

Nějak jsem ti chtěla jen vysvětlit svý pocity a zkončilo to koncem. A ani nevim jestli mě to bolí, možná jo, možná jsem k Tobě cítila víc než jsem byla ochotná připustit a možná taky ne.
Dneska už se pravdu asi nedozvíme. A je to tak dobře. Stali se z nás náhodní kolemjdoucí, chovající se jakoby nikdy neměli nic společného. Jenže měli, i když jsem celý čas tvrdila, že nás spojuje jen sex. Snadná obrana jak sama sobě vysvětlit proč s tebou nemůžu být a nepřipustit si, že jsi vlastně jen mým nástrojem pomsty, která nakonec, jako každá pomsta, ublížila nejvíc mně. Nakonec jsem stejně odešla, s vědomím žes mě jen použil, nebo já tebe? Dneska už nemá smysl se tím trápit. Prostě se to stalo. Ublížila jsem pro chvilkový pocit vítězství. Nebo ne? Nebo spíš vlastně komu jsem ublížila? Tobě? Snad trochu... Sobě? Ani nevím... Ale v tu chvíli to bylo opojné výtězství.
Jako první jsem se mohla zvednout a odejít se slovy:" Tak příště..." Vždyť oba víme co tohle znamená. jen to většinou neříkaj křehcí andělé.
Ten pocit se vypařil hodně rychle.
Udělals co jsem chtěla, už ses neozval, ale chtěla jsem to doopravdy? Neozvala se jen ta temná stránka mého já? Asi ne...
Tak proč tedy teď čekám, že se mi ozveš? No jo, já vím, že ne, ale třeba někdy, až bude zase jednomu z nás zle...
Třeba se ti náhodní kolemjdoucí na chvíli zase sejdou...A možná ten příběh bude mít tentokrát jiný konec...