Kudy kam.

Dav kolem proudí.
Nesnáším tento chumel robotů.Pospíchají za něčím, co dohnat nemohou místo toho,aby si sedli s rodinou a trávili společné chvilky.Neváží si daru žití.
Stojím na ulici a rozhoduji se jakou cestou se vydám. Vletět do neznáma a být stejná jak všichni kolem nebo jít vlastní stezkou a nebýt ničím a nikým ovlivňována?
Již jsem si jista....vrážím do chlápka s buřinkou co pravděpodobně spěchal na metro. Pobouřeně se na mě otočí a hrubým hlasem odsekne: "Kam to koukáš?!".....
Nebude to jednoduché, ale za čas si zvyknu a splynu s okolím. Budu jednou z milionu, další loutkou nevyzpytatelných náhod a shod okolností.