Vánoce aneb Komerce všude tam, kam se podíváš...

Nakupovali jste různé dárky, ať už jen drobnosti pro své známé, či větší dary pro své nejbližší. Z reproduktorů se valily vánoční koledy, výzdoba všech obchodních domů už z dálky upoutávala Váš zrak, na vánočních trzích na náměstí vonělo svařené víno, medovina a punč...

Ale jsou tohle ještě tradiční české Vánoce, jak je známe z dětských let? Sdílím názor, že dnešní Vánoce už nejsou takové, jaké bývaly před 10 lety. Dnešní české Vánoce jsou plné odporných tlustých vousatých pánů v červeném oblečku, kterým se říká Santa Claus nebo tak nějak. A co je ještě horší - dnešní české děti snad toho pána uznávají!!! České Vánoce se začínají stávat komerčními svátky, žádnými svátky klidu a míru! Pro upřesnění - za komerční svátek považuji svátek Sv. Valentýna (14. února); podle pověsti byl prý 14. února roku 296 vykonán trest smrti, ke kterému byl Sv. Valentýn - římský kněz - odsouzen, protože i přes zákaz císaře Claudia oddával mladé páry. Ale podle mě je Sv. Valentýn jen komerční svátek, ze kterého chtějí obchodníci vytlouci co nejvíce peněz. Copak musím mít stanovený den, kdy řeknu člověku, kterého miluji, že je tomu tak?! Sice nejsem člověk, který by tato dvě úžasná slovíčka používal často, ale nepotřebuji k tomu vyhrazený den.

Ale zpět k svátkům Vánoc. Od dětství mi bylo vtloukáno do mé malé hlavičky, že Vánoce jsou založeny na rodině a přátelství, na vzájemném porozumění a umění "mít rád". Ale dnešní Vánoce mi spíše připomínají věčný shon, chamtivost a podobné vlastnosti. Kam zmizely tradice jako lití olova, krájení jablíčka, pouštění skořápek?! Zastínily je drahé dary, přitom mně by stačilo na Vánoce být se svojí rodinou, popíjet svařené víno, dívat se na pohádky a povídat si. Jenže dnešní společnost vede už odmalička děti k tomu, že Vánoce jsou založeny na vzájemném obdarovávání. Vidím to například u 5leté sestřenice, která má plný pokoj hraček, že pomalu není kam šlápnout. Já jsem si v dětství takovou haldu hraček nedovedla ani představit! A nemyslím si, že bych v dětství nějak strádala či trpěla, ba naopak - mé dětství bylo bohaté a krásné.

Když zapnu televizi, vidím v ní akorát samé reklamy. Různé reklamní spoty na panenku Baby Born či Lego. Ale divte se dnešním dětem, že chtějí všechno a nejlépe hned, když prosedí celé dny u televize. Jako malá jsem se honila s kamarády za tím kulatým nesmyslem, kterému se říká fotbalový míč, a pomalu jsem nevěděla, co to televize je. Navíc výskyt reklam s hračkami se před Vánocemi značně zvýšil, takže děti chtějí vše a píší si o to Ježíškovi (pokud tedy už nezačali uctívat Santu). Tedy - píše se ještě dnes Ježíškovi? Nebo už i dopisy za oknem zanikly?! Vlastně ani nevím...

Letos bych absolutně nezaregistrovala, že jsou nějaké Vánoce, kdyby nebylo tolik lidí v nazdobených obchodních domech. Lidé se snaží urvat poslední kousky "něčeho užitečného" či pěkného pro své blízké, pro své ratolesti. Letos jdou Vánoce prostě nějak úplně mimo mě. Venku není sníh, vánoční atmosféru dokreslují pouze pohádky v televizi a navíc - nestrávíme letos poprvé Vánoce jako úplná rodina, protože táta slouží vlasti v Kosovu. Možná právě to mě donutilo k napsání tohoto článku, kdo ví...

Tak tedy - ať žijí komerční svátky, jakými se bezesporu Vánoce stávají...

Šťastné a veselé...