Bílá tma

Bílá tma všude kolem mě kam se podivám...vidím to myslim na to...nechci to, chci aby to nebylo, vim, že tam nejsem...vim, že tam ale můžu bejt ...vim, že to může brzo přijít...tohle ale nezáleží na mě..asi to zní divně, ale nemůžu to rozhodnout. Jestli tam půjde...půjdu s ní... jestli to tak má bejt...bude to tak. Poslední dobou myslím divně...vidím věci jinak. Jinak přemejšlim. Situace mě změnila...způsob všeho se změnil. Všechno je posunutý....Nerozumím tomu. Chci, aby to zkončilo, chci bejt šťastnej. Možná mi to není souzeno. Možná se mám trápit. Nevzdám to. Radši vykrvácím smutkem nad vším co mě níčí...klidně se nechám zničit. Nerozumim tomu. Nerozumim tomu, proč to tak chci. Něco mě v tom ale drží...Láska...kvůli ní bych to všechno vzdal, převrátil všechna svoje rozhodnutí a sliby protože vím..............vím víc. Vím věci, co hodně lidí nikdy nepochopí. Nechci, aby to znělo namyšleně nebo tak...prostě to tak je...nejde to vysvětlit...nejde říct co ani proč...jsem zmatenej a mám divnej pocit...pocit jako bych něco boural...něco ničil...možná sebe...možná je to tak líp...