Nebezpečí = muslimové?

Mám právo na svobodnou volbu svého vyznání v naši primitivní společnosti, jež si konzervativně sedí na uších a nedokáže nebo spíše nechce slyšet nic nového, co jen sebeméně vybočuje ze zastaralého normálu? Drazí spoluobčané dementně hltající falešné a zkreslené informace z medií, z těch pochybných sdělovacích prostředků - které považují za to jediné správné, pravdivé a životu smysl dávající – neumí otevřít oči a vidět skutečná fakta. Bát se projevů svého vyznání, čelit urážkám a výsměchu a být za označován za agresora, přičemž jen kamenně stojím a vyrovnávám se s tím, že i mé okolí patří mezi dementní konzumenty názorů, které se přikreslují v zájmu jiné skupiny. Ano, přátelé, jsem muslim a jsem na to hrdý. Nejsem terorista, agresor ani váš nepřítel – a často bývám chápán druhými ještě hůře. Muslimové jsou v naši zemi označování jako nepřátelé, narušitelé veřejného pořádku, utlačovatelé a tak dále. A víte vůbec nás? Zasahujeme denně bezprostředně do vašeho každodenního života? Snažíme se žít ve své komunitě, vyhýbat se problémům a dodržujeme pouze své tradice pramenící ze základů naší víry. Neangažujeme se v politice, nežádáme žádná privilegia, žijeme tiše a přesto jsme vám trnem v oku. Obviňujete nás, že nejsme tolerantní, že šíříme svou víru agresivně a můžete říct kde? Většina společnosti o naši víře nemá ani základní přehled, nezná naše tradice, naše pilíře či naše učení, které je i z části společné s křesťany. Přisuzujete nám skutky našich bratrů a sester žijících v jiných zemích. Důvody jejich jednání nedokážete objektivně posoudit – paskvilům, které nám přinášejí média, se nedá bohužel věřit. Nežijete v jejich zemích, neznáte kulturu a jejich odlišný způsob života, ale přesto máte jasné stanovisko – oni jsou ti špatní! Vnucujete nám agresivitu a neschopnost tolerance, ale přitom nás sami nedokážete přijmout, i když vás nijak neohrožujeme a chceme s vámi normálně žít. Křesťané nás odmítají jako pohany, i když velkou část pramenů máme společných. Ohání se veršem z Koránu o sražení křesťanů na kolena - ale přiložme ruku na srdce, známe všichni z historie, jak agresivní křesťané byli (a mnohdy i jsou) a když nedokázali svou víru prosadit, tak raději ty chudáky nevěřící povraždili – a právě onen verš je reakcí na chování v křesťanů v době sepisování základů islámského vědění. Vytahujete na nás pojem „džihád“ a přitom znáte jen nepřesné vyjádření tohoto pojmu. Ano, média říkají – je to svatá válka, ve které nás chtějí muslimové pobýt – ale je to omyl. Džihád je vnitřní boj v každém muslimovi, je to boj o to, jak se postavit k nemuslimům. Jestliže se někdo vydá cestou násilí – může za to víra? Je to přece dáno v tom samotném jedinci. Jedinec, jenže potřebuje násilí, by na vás zaútočil i kdyby byl křesťanem. Vnitřní půdy a touhy nikdy žádná víra nepotlačí.
Osobně jsem cestu k islámu nalezl před dvěma lety, jelikož jsem se vždy zajímal o náboženství a nikdy nechápal, jak lidé mohou tupě věřit v dané učení. Pocházím z křesťanské rodiny a celé mládí mi byla vtloukána hesla naší římskokatolické církve, pravidla, která vyžadujeme po druhých, ale my sami je nedodržujeme. A tu jsem pro jednou pochopil, že křesťanství je jen milým povídáním, kterým se nikdo poctivě neřídí. Hledal jsem uvnitř sebe místo pro něco vyššího, potřeboval jsem vědět, že je někdo nade mnou a že kontroluje mé kroky a že nejsem na všechna svá rozhodnutí sám. Jednou ve škole, jsme se jen okrajově zmiňovali o islámu a jeho základech (už jen zmínka ve škole o islámu je překvapující) a já vnitřně cítil, že někde na mě čeká to pravé. Začal jsem se o toto učení zajímat do hloubky a zjistil jsem, že jsem nalezl to, po čem jsem dosavadní život toužil. Filozofie a morální normy, kterými se řídí společnosti lidí na celém světě. Moje přesvědčení správné volby se ještě více umocnilo první návštěvou mešity a slyšením originálu Koránu. Od té doby jsem na cestě muslima a potýkám se s mnohými překážkami. Rodina ze začátku přijímala mé rozhodnutí s opovržením a nedůvěrou, ale po čase jim došlo, že jsem pevně rozhodnutý pro svou pouť. Láska je určitě silnější než víra a proto mě má rodina uznává a nemám s ní problémy. To se však nedá říci o celém okolí, které mě obklopuje. Někdo nemá pochopení, někdo se vysmívá, jiný mě uznává a někteří se o islám začnou i zajímat. Nejsem žádným fanatikem, i kdyby to z mého psaní vyznívalo, jsem spíše rozhořčený, že jsme odsuzování v naši zemi, i když zde žijeme v poklidu a nevyvíjíme žádnou agresi. Žijí s příslušníky jiných náboženství v míru a poklidu, uznávám jejich právo na svobodnou volbu. Nedávno jsme měli Vánoce a bylo to těžké pro mnoho muslimů, jak se k těmto křesťanským svátkům postavit. Samotný Ježíš ( v našem učení Ísa) je jedním z našich proroků, ale nikde není dáno přesné datum narození Ježíše a proto muslimové tento svátek odmítají. Postoje k Vánocům se různí, většina nás moderních muslimů se k tomuto svátku postavila jako ke dni, kdy si dáme dárky a nechápala jej jako nějaký náboženský svátek – tzn. neúčastnili jsme se mše, neuvědomovali jsme si sv. Trojici ( Otec, Syn a Duch Svatý – Korán to vykládá jako polyteismus), avšak jako tolerantní věřící jsme s klidným svědomím popřáli hezké svátky křesťanům. I zde bych chtěl podotknout, opět záleží na člověku samém a na jeho postoji, víra za nic nemůže. Věřím, že jestli jsi měl chuť číst tento článek, tak že k nám určitě zaujmeš správný postoj.

Na konec zajímavý úryvek - Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.