Řekni

Toužit?.. několik let.
Milovat?.. třeba okamžik.
Jít?.. kamsi, za něčím společným.
Ukojit touhu?.. Teď!
Umilovat?.. Teď!
Jít!.. Jak dlouho?
A dál??? Jak dál pracovat? Jak dál dojít? Jak dál hledat obzor? Společný?
Musí jeden beznadějně nutně zmizet? A když to nelze?
Nemusí nic .. ale, co by měl? a jak by měl?
Vždy sen vítězí?
A ... co? vidět ty oči? vědět, že?? mýlit se... je lidské...
A já trnu, při těch pohledech, slova nejsou.. dojmy někde v zákulisí..
A zmizet nelze!
A kdo by to chtěl?
Překonat.
Jak?
Důvtipem?
A kde je?
Proč vlastě jsi toužil?
A proč já podlehla?
A proč nelze NIC??
Protože jsme velcí?
Kolik to je víc?
Kolik?
A tak jsem tu... pro nedokonalost v těch dojmech, pro úctu , co je, pořád a neustále.
Možná právě pro ten sen, tu jsem.
Sen mi nevezmeš ani já tvůj.
Pro naději a pro to další.
A víš, víš jak to je radikálně nedokonalý.
Dobrou chuť.
A já se usmívám, protože to lze.