Další globální problém = poštovní systém

„Pane, to J u vašeho jména je jiné, než u toho, co jste napsal předtím“ povídá mi paní, za poštovní přepážkou. Po třetí jdu ke stolku. Beru si další, čistý Poukaz A. Než jej opět vyplním, vytvoří se fronta, kvůli které musím čekat minimálně další půl hodiny. Zase. Takové složitosti jen proto, že si chci uložit své peníze na svůj účet. Já. Na svůj. Ne na její. Proč mě proto neustále trápí hovadinami? Já škrábu. Strašně. Já to vím. A kvůli tomu si nemůžu uložit peníze? Kvůli něčemu, co prostě mám od přírody jiné, než ostatní? A to není jen škrabopis, který mi brání vykonat převod peněz. Ještě se prý musí číslo účtu psát zprava doleva. Panebože. To nemají přístroj, co umí číst čísla zleva doprava? Nemají na to peníze? To určitě mají. Chtěl jsem si uložit 1500 korun. Platil jsem 1522 korun. 22 korun jen za to, že si svoje peníze pošlu na svůj účet. 22 korun za to, že někdo zadá příkaz do počítače, který to vykoná. To jsem ochotný dělat za korunu. Klidně i zadarmo. Tak co? Kdo si mě najme? Taky tu neustále chodí nějaké ženy, které vědí vše o novinkách této banky a různých balíčkách, ale na můj dotaz, mám-li to správně vyplněné, nedokázali odpovědět. To se jednoduše šrotuje nějaká látka a pak jen odříká, ale aby prakticky a logicky uvažovali, to je na ně moc. A neříkejte mi, že je to v jiných zemí jinak? To puntičkaření, ta neochota, nadřazenost je všude stejná.

Další globální problém = poštovní systém