Sebeláska kvete v každém věku

Každému z nás se to jistě alespoň jednou stalo - projde v kteroukoli denní či noční hodinu okolo zrcadla a uvidí záblesk čehosi….co běžně v tváři soustředěné nebývá…
Divý lesk v oku, nepatrný náznak povýšenosti, posměšný úšklebek, uličnické zablýsknutí právě zrozené poťouchlé myšlenky, zasněný, do dáli upřený pohled…
Zkrátka nějaký pocit, co v mžiku se rodí a soustředěností hyne….
Najednou smíte uzřít na chvíli tvář smíření sama se sebou, nežli samolibá soustředěnost začne tvořit objekty pro oči někoho jiného…
Naše tvář se mění nejen usilovnou snahou mimiky dorozumět se, ale i s postupným zráním naší duše….
Mění se s rozpoložením mysli a srdce jako jarní počasí…
Radost nás rozzáří, smutek zesiná…
Trápení nám zbrázdí tvář vráskami, přemíra smíchu zdůrazní vějířky kolem očí…
Celé naše „tváření se“ závisí na NĚKOM nebo NĚČEM…
Čekáním na pohlazení, pochválení, vyjádření důvěry, vyznání lásky či vynadání za drobný člověčí přestupek je
čekáním na Godota,
krácením žil,
marněním času….
Co si nenastřádáme v dětských bačkůrkách, už v společensky přijatelných dospělých polobotkách nedohoníme….
Bude námto chybět a budeme to zase jen hladově hledat u jiných
- dokud se z toho nezblázníme…
….ANEBO
- dokud si to nebudeme dopřávat sami…

Ptám se….máte se rádi?
Většina odpoví „ Ano,…snad…..“ v rozpacích,jestli to náhodou není nějaká anketa pro výzkum narcisismu…
Ale máme sami sebe opravdu rádi do té míry, že vinou nepředvídané změny plánu zůstaneme někdy doma sami a dopřejeme si daleko větší luxus a užijeme si ho?
Umíme být sami se sebou ?
Dáváme prostor v nastalém tichu osamění tichému,občas vyčítavému hlásku svého nitra, co nám říká i to, co nechceme slyšet a dovedeme mu naslouchat?
Nepřehlušujeme si samotu únikem k přístrojům co myslí a mluví a chápou za nás?
Ne nechci tu kázat mravy…jde jen o to, že ty chvilky samoty jsou jednoznačně důležité a je možno si je užít, jak nejlíp to jen jde….

Umět sebe pohladit i po těle i po duši, to vyžaduje velký nadhled a sebeironii…

Když se oblékám, občas se pohladím a poděkuji nohám, rukám, hlavě, že navzdory tomu, co jim provádím, ještě fungují…
(Někdy si i zašpásuji)
Vrátím - li se domů s prachšpatnou náladou pod psa (čivavu třeba), naložím se do vany, ale pěkně s ohníčky rozsvícenými kolem , častokrát i s vínem….
Rozpouštím si a odpouštím a zpívám a nenechám náhodě žádný záblesk svých pocitů….
Neděláme chyby programově a tak bychom si je měli odpustit, jsme přece
jenom lidé, ne?
Jemné pokárání či popeskování…“no teda Jani,to se ti teda nepovedlo“…
mi nahrazuje maminčinu náruč, která byla spíš jen vysněná…
Jsem si vším….
Kamarádem, maminkou i partnerem….

Když mně bolí celý svět, hezky papám, neodbývám se nějakým rychlým pokrmem
- naopak pořádně se rozmazluju….

Když už nemám sílu na nic - čelit ani bojovat, jdu spát.
Klidně řeknu lež do očí, zahraju tisíc divadelních kusů, jen abych mohla být sama se sebou pod peřinkou v pelíšku…
Jsem a nadále chci být na sebe hodná….
Někde uvnitř mě je hluboce zakořeněna sebedestrukce a tu už nechci nechat vládnout. Nechci už si ubližovat-ani tělu ani srdci.

Poprosím si o pomoc, když nebudu moci něco zvládnout.
Nepokouším se vyrovnat se mužům, i přestože mé zvolené řemeslo není pro ženy typické.
Kdykoliv provedu takovouto ujasňující zpověď svému nitru, dostanu dáreček.
Dostanu sílu a chuť probudit každého spícího, rozveselit truchlivé,vyléčit nemocné…

Asi si říkáte….“a nezavání to opravdu tím narcisismem?“
Ne,…ten je plytký….shlíží se v zrcadle a soutěží s ostatními…
Měří,váží, porovnává…

Záměrně se zde vyhýbám i tématu samohany- však pokouším se zde nastínit,co vše je „samojana“…(může být i samověra,samohynek,samomáša)…

Zní to zvláštně , ale zkuste být na sebe hodní….přiznejme si, že nemusí být všechno dokonalé a my taky, a že nemusíme spasit celý svět….
panečku a jaké se pak dějou zajímavé věci….

Zkuste to…

Nikdo jiný vám nebude tak věrný jako vy sami.
Nebude vám tolik ouzko, když se vytratí ON nebo ONA…
A budou vám zářit oči i v plískanici..
….
Nepředstírám, že si občas nestýskám, ale …stesky zvu do vany….
Mají rády hodně pěny, svíčky šedomodré a tramín červený….

Sebeláska může kvést v každém věku….
:-)