Moře je jako historie

Ať už jsme na moři nebo v poušti, historie se nás všelijak dotýká. Stále a pořád máme co dělat s minulostí. Dávnou či tou nejbližší. Vlastně v ní všichni plaveme. Nejednoho člověka už dostala pod hladinu, kde si ho pěkně dlouho podržela a možná ani nepustila.
Ano, historie je ve své podstatě jedna velká masa. Masa z krutých lží a všemožné fantazie nebo doložených dokumentů? Proč je tolik lidí na pochybách? Kdo a kam vlastně píše naše dějiny?
Co je historie a co jsou dějiny? Jedná se o jednu a tu samou věc?

Dle mého názoru tomu tak není. Historií nazývám celou tu epochu před dnešní dobou. Je to celek rozdělený do období. A ta se zakládají na událostech - na dějinách.
Za ty - tedy za dějiny všech období, celé historie - považuji konkrétní případy, o kterých se v knihách píše. Často jsou sporné. Za jakých okolností se dostaly k širé veřejnosti? Jak přesné informace jsou? Zvlášť mluvíme-li o době ještě před naším letopočtem.

A teď pohled z jiné strany. Neboť těch úhlů pohledu na historii je jako hvězd na noční vesnické obloze.
Znám jedno čínské přísloví "Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost." Je to snad proto, že celé dějiny se stále dokola opakují? Známé roztržky mezi Spartou a Athénami podobné těm Ruským s USA jen názorně dokazují fakt, že za "už staří Řekové" si vlastně můžeme jednoduše dosadit v dějinách skoro všechno.
Copak si nedokážeme vzít dostatečná ponaučení?
I kdyby ano, možná už člověk planetu obývá příliš dlouho a nejsme tedy schopni vymyslet ono nějaké nové řešení (nemyslím tím samozřejmě technický pokrok, který je už delší dobu v rozkvětu, - stále se bavíme o myšlení člověka a jeho dějinách).

Vždyť historie sama o sobě je proměnlivá podle přítomnosti. Změní-li se přítomnost, změní se i náš názor na minulost. Celkově tedy způsob myšlení a vnímání světa kolem. A máme tu novou budoucí minulost. Tu však uvidíme až s odstupem času. Historie je něco, co se tvoří dlouhodobě. Dá se to nazvat dlouhým procesem, který má konec až... někde v budoucnosti.

Mě samotnou historie zajímá, spíš tedy fascinuje. Dodává mi pohled na lidi, kteří neměli stejné možnosti. Porovnávat jejich a naši situaci. V čem a jak moc se liší?
Všichni jsme v podstatě stejní. Jen s tím rozdílem, že své myšlenky a úsudky píši pohodlně do počítače, zatímco ONI kolikrát neměli ani ten papír.