Všednost

Mohla bych si přát,
aby se každý den smálo na svět slunce.

Mohla bych si přát,
aby mu nikdy nezastoupil cestu žádný mrak.

Mohla bych si přát,
aby slzy ve tvaru dešťových kapek nestékaly na zem.

Mohla bych ...

Ale proč?
Dokázali bychom žít jen na slunci?
Nespálilo by nás?
Nehledali bychom na nebi potom nějaký mrak?
Nechtěli bychom pro vyprahlou půdu déšť?

Život je někdy utrpením, aby lidé pochopili, že vše nemůže být jen krásné, protože později by si toho krásného už ani nevšimli.

Musíme zkusit přijímat to zlé ... tu noc, protože po ní vždycky začne svítat ... dříve nebo později začne ... svítat na lepší časy.