O blechách a psech

Tak jsme se skoro dočkali, vážení zvědavci... Po nedávno ukončené výstavce, na níž se člověk mohl kochat náhradními díly našich dokonalých schránek, a která byla jistě pro mnohé zdrojem krásných snů, nechali nějací umělci, kteří vyznávají syrovost a opravdovost, chcípnout ve výstavní síni psa.

Jo, byl to pes z ulice. Měl blechy(pravděpodobně). Zasloužil si takový osud? Otázka jak pro děti. Ne. Ošklíbáme se nad krutostí středověku, kdy klidně zazdívali kočky a kdovíco ještě, kdejaká mediální hvězdička se honosí, že "na výrobu týhle krásný kožený bundičky neumřelo žádný zvířátko", ale nejsme schopní zajistit, aby něco podobného nebylo možné.

Ten pes je mrtvý. Nic to nemůže změnit. Na posmrtný život nevěřím, takže netuším, zda by jeho duši uklidnilo veřejné lynčování autora montáže. Petice dá akorát lidem vědět, že většině lidí na tom nepřišlo nic zajímavého. Což, přiznejme si, většina lidí ví i sama od sebe.

Takže se omlouvám všem na DF, kterých se dotkl můj(uznávám, že šibeniční) humor. Psa je mi líto. Líto je mi i všech dalších psů, kteří po světě umřeli a umřou. A ostatních zvířat se to týká také, i blech v kožiše toho tuhnoucího exponátu. A to je tak všechno, co s tím můžu dělat.