Svoboda

Svoboda
Co je vlastně svoboda? Svoboda představuje možnost vlastní volby, možnost projevit se přesně tak jak se projevit chceme, možnost jíst a pít to co nás napadne, avšak pozor svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nelze získat svobodu tak, že ji upřeme někomu jinému.
Historie i současná doba nám ukazuje kolik lidí musí za svou svobodu bojovat a dokonce za svobodu svou i ostatních položit život. Podívejme se například na římskou říši, která si podmanila obrovskou část tehdy známého světa, bez ohledu na to co na to říkají obyvatelé dobytých zemí. Vzniklo mnoho povstání, která byla většinou krvavě potlačena. Římané byli přesvědčeni, že jejich kultura a moc musí být rozšířena co nejdále a věřili, že lepšího národa než jsou oni není. Ale co okolní starověké státy? Jako například Galie či Hispánie nebo Germánie? Cožpak si jejich kultury nezasloužily stejný respekt jako ta římská? Je nutno umět respektovat rozdíly mezi národy i mezi jednotlivci. To, že je jeden národ méně vyspělý a mocný není důvodem k tomu, aby ho větší a mocnější národ pohltil. A podívejme se dále například na povstání Skotů v Británii proti útlaku Angličanů, jehož největšími představiteli byli William Wallace a Robert Bruce. Skoté odmítli roli pokorných služebníků svých sousedů a za svobodu své země byli ochotni zemřít. Nakonec si svou svobodu skutečně vybojovali a teprve stovky let poté došlo k vytvoření Spojeného království Británie a Severního Irska, kde už Skoté nebyli služebníky ale rovnocennými občany. Boj za svobodu se však nemusí vést pouze za pomoci násilí. Podívejme se do Indie, kde Mahátma Gándhí vedl nenásilný odpor proti Britskému útlaku. Aniž by použil zbraní dovedl celý svůj národ ke svobodě a vyhlášení nezávislosti. A dále se podívejme na Sametovou revoluci v Československu. Svoboda se však netýká pouze celých zemí ale samozřejmě i jednotlivců. Nemůžeme však chápat jako narušení svobody případ vězně, kterého soud spravedlivě odsoudí a uvězní na určitou dobu. Dále nelze považovat za narušení svobody případ dítěte, které chtělo jít do cukrárny, ale maminka mu to zakázala. Ale je i mnoho dalších podobných příkladů, které se logicky nedají považovat za upírání svobody. Považte, není krásné smět se svobodně vyjádřit, smět si říct „Dnes pojedu do Brazílie.“ a ještě týž den vyrazit? Máme volbu se rozhodnout, zdali budeme popelářem, policistou, zpěvákem, hokejistou nebo spisovatelem a nikdo nám nemůže nakázat něco jiného. Bohužel je i dnes mnoho lidí a obávám, že takoví budou vždy, kteří na svobodu ostatních nehledí a konají jen to co je prospěšné jim i kdyby tím měli někoho připravit o veškerou volnost… nebo o jeho život. Já osobně jsem nesmírně šťastný, že se mohu vyjádřit bez jakýchkoliv cenzur či pohlavků. Nemusím se ohlížet na to co je právě „v módě“ a nemusím se bát, že poté co něco řeknu, udělám nebo napíšu, budu potrestán. Mohu se rozhodnout, zdali půjdu na vysokou školu nebo se vyučím truhlářem. Každý by měl vědět, že za svobodu svojí i svobodu jiného bychom se měli postavit a být jako skála. Bohužel svoboda je přeci jen něco co člověk nedokáže plně docenit a vážit si toho. Lidská závist, nenávist, hněv a jiné negativní vlastnosti budou vždy škodit a mnoho našich činů ve větším či menším množství poškodí svobodu jiného. Je ale svoboda pouze záležitostí lidí? Nemyslím si. Představme si ledního medvěda v zoologické zahradě. Ačkoliv si mnoho lidí myslí, že takový medvěd nemůže toužit po svobodě jsem přesvědčen, že i on se zamyslí nad tím jaké je to asi za zdmi jeho vyhrazeného místa k životu? Otřepe ze sebe poslední kapky vody, lehne si a zasněně se zadívá směrem k nedalekému stánku s občerstvením, odkud se line vůně šťavnatých klobás, ze kterých by si alespoň jednu vzal a ochutnal. Je ale těžké mluvit o svobodě u zvířat, když si sám rád dám pečené kuře nebo jitrnici. Cožpak neporušujeme svobodu kuřete tím, ho zabijeme a sníme? Proto nejspíš někteří tvrdí, že svoboda je lidská výsada neboť jen člověk si uvědomuje sám sebe… což je dle mého do nebe volající křivda. Cožpak nemáte dojem, že když se na vás váš věrný psí nebo kočičí přítel podívá, dívá se na vás bytost schopná samostatného myšlení a rozhodování? Člověk je nejkrutějším a nejnebezpečnějším tvorem planety. Dříve jsme zabíjeli tolik kolik bylo třeba pro naše přežití a postavili tím své potřeby před potřeby zvířat. Dnes zabíjíme daleko více než je třeba a to jenom z vlastní nenažranosti. Nekritizuji to, protože jak říkám sám nepohrdnu masem. Pouze na to poukazuji. Ani nejsme schopni naše obrovské přebytky dodat těm z nás co hladoví.
O svobodě lidské i zvířecí by se daly vést dlouhé diskuse, a kdoví jestli bychom je vůbec někdy dokončily. Svoboda je jednou z nejúžasnějších věcí z jakých se můžeme těšit a nesmírně mě mrzí, že se jí nedostává všem.