Stokrát nic umořilo vola.

Když jsem nedávno poprvé uslyšela toto rčení, prolítlo mi hlavou, že je mi jak šité na míru. Nadělám tisíce nesmyslů, které pak v jednu chvíli tátu porazí. Ano, nevědomky jsem otce přirovnala k volu, kdoví, co by na to řekl Freud...
A tak jsem se raději zamyslela ještě jednou, hlouběji, abych nemusela tátu srovnávat s dobytkem. Dloumání trvalo dlouho, pořád se mi do hlvy vkrádalo to nebohé zvíře, nakonec mi pomohl právě táta.
V ten okamžik u dveří někdo zazvonil. "Cink, cink, cink..."ozývalo se bez přestání minutu, když se táta, odpočívajíc na pohovce se zavřenýma očima a s novinami úhledně složenými před sebou, rozhodl ukončit kvílení zvonku větou určenou sestře: "Běž otevřít a řekni, že nejsme doma!" Bezvadná lež, to se musí nechat, nastává však otázka: vyplatí se lhát? Copak si opravdu každý myslíme, že nám to bude spolknuto i s navijákem? Konkrétně to, že nejsme doma nebo to, že jdem jen na jedno,že příjdeme hned a spousty dalších, dalších lží.
Na prezidentské standartě je zlatem vyšité heslo " Pravda vítězí" a tu mě napadá další otázka: nakolik? Nakolik v dnešní době je pravda vítězem? Vždyť dnes je lží i pořekadlo o jejích krátkých nohou, z anatomického hlediska má lež tak dlouhé nohy, že by v klidu mohla běhat maraton.
Život však není černobílý a tak i lhaní má někdy smysl. Na příklad v situaci, kdy pravda může ranit, ublížit těžce nemocnému, či lidem v složité životní době.Pak souhlasím s "pia fraus" - zbožnou lží použitou v dobrém úmyslu. Ovšem jen ten, kdo zná hodnotu pravdy a dokáže rozlišit tyto hodnoty zcela objektivně, umí neomylně vycítit, kdy může milosrdnou lež říci.
Zkušenosti z každodenní rutiny nás učí samé výhody lži,jak názorové, tak i finanční. Lhaní, zapírání, osočování a podvody- žije se tak snadno, že? Mistře Jane z Husi, zaplakej! My se nemilujeme, dobrých násilím tlačiti dáme a pravdy nikomu nepřejeme. Časy, kdy byl lid pro pravdu schopen obětovat i to nejcenější, se nám zdají být pravěkem primitivů. Podle mne má počátek neradostného postavení pravdy hluboké kořeny v rodině. Rodina je základ všeho, neříká se to tak? Jde o stokrát omýlanou, trapnou poučku z občanské výchovy, ale zamyslelme se nad desítkami lží dnes a denně zpestřujících rodinné dialogy: nejsem doma, jdu se učit, udělám to potom,...Lež se stala součástí běžné komunikace a slovo běžné nám přeci neasociuje špatné.
Z malých lží poté bez problému vznikají velké, jež se na nás valí z obrazovek,i ze stránek novinových listů a z nás se pomalu, tak aby si nikdo nevšiml, stávají právě ti poražení volové.