Nohama na zemi,hlavou v oblacích

Pod tímto tématem mě napadá spousta věcí, o kterých bych mohla psát, ale já si vybrala pro člověka důležitou věc – sny. Každý člověk má nějaké své sny, do kterých utíká před krutou realitou stereotypního života.
Každý den je stejný.Ráno vstaneme, provedeme hygienu, jdeme do školy, ze školy zpátky domů, učit se a pak spát. Člověk touží po změně, protože už ho nebaví tenhle způsob života. Málokdy se ale této změny dočká. Chce například někde se svou nejlepší kamarádkou jet na výlet, ale prostě není čas, peníze, rodiče to nedovolí, přitom on tak touží po nějakém uvolnění, aspoň na malou chvíli. Proto se ponořujeme do naší mysli, do našeho vlastního světa, který jsme si vytvořili, ve kterém je nám nejlépe, a který nám nikdo nemůže nikdy vzít a ani ovlivnit. Jen tam je nám dobře. Představy, které si v něm vytváříme nás chrání, uspokojují a my se v něm cítíme dobře. Až tak moc dobře , že se nechceme vracet „zpátky na zem“. Nejraději bychom tam zůstali napořád, žili v těch krásných snech, námi vytvořenými. Milujeme představu toho, že kdyby to šlo, tak bychom tam zůstali navždy. Jenže to není možné. Nemůžeme se vykašlat na důležité věci, které jsou „na zemi“, i když pro nás nejsou třeba příjemné.
Když si vezmeme třeba lásku. Plno lidí po ní touží a sní. Představujeme si, jak jsme s milovanou osobou, jak je to s ní krásné a vytváříme si obrazy toho, co bychom jsme s ní chtěli zažít.Nebo nešťastná láska.Příkladem nešťastné lásky je příběh mé kamarádky, která převážně žije hlavou v oblacích.
Začalo to v létě u moře, když se do sebe zamilovali..Chtěli spolu být, ale dělila je třicetikilometrová dálka.I přes tu překážku to spolu zkusili, i když oba věděli, že to nebude takové jak by si představovali.Nemohli se vidět často, protože oba dva studují, nemají peníze a taky málo času. Začátky byly krásné, oba dva si lásku užívali a plánovali si budoucnost. Po čase si ale jeden z nich uvědomil, že to celé je jen jeden velký sen, ze kterého se mu nechce ven, protože je až moc krásný, ale zároveň si také uvědomoval, že kdyby to pokračovalo dál, tak by to akorát oba dva ubíjelo a deprimovalo.Tak se rozhodl opustit svět snění a vrátit se do kruté reality, bez ní.Ji to hrozně ranilo.Nechtěla ho ztratit Radši chtěla žít v tom snu s ním , než v té kruté realitě bez něj.Nechtěla si připustit realitu Ale on nechtěl, protože věděl, že by to bylo to stejné pořád dokola.Zároveň po ní ale pořád toužil, ale nevrátil se k ní.Ona ho má do teď ráda a on ji taky.Žije v těch představách, jaké by to bylo , kdyby spolu zase byli, ale už si také uvědomuje tu realitu.Takže má teď v životě nehezké dilema.Teď už se oba milují jen v těch svých snech.
Je sice krásné žít si ve svých snech, ale měli bychom pamatovat, že ne všechny sny se splní, takže by bylo někdy lepší zůstat těma nohama na zemi.