Máj vs. Záhořovo lože

Karel Hynek Mácha vs. Karel Jaromír Erben
Máj vs. Záhorovo loze

Svým dokonalým ztvárněním jsou pro mě obě díla rozdílným a velice zajímavým čtením. Oba autoři vnímají svět svým vlastním, osobitým způsobem. Zatímco v Máji je příroda naprosto „přerůžovělá“, v Záhořově loži je vše, jak se na první pohled zdá, šedivé a ponuré. I přesto se tam najde místo pro vůni fialky, nebo slavíka vypravujícího pověsti.
Tyto dvě lyricko-epické básně by mě asi v životě nenapadlo srovnávat. V Máji převládá spíše lyrika a v Záhořově loži epika. Oba autoři se podle nich s romantickým dílem vypořádali po svém. Jde taky hlavně o to jak se s jejich díly vypořádala veřejnost, která vždy vytváří spisovatelovu velikost. Koho asi uznávali více? Silně nábožensky založenou osobu, jakou Erben beze sporu byl. Nebo člověka, revolucionáře s dalo by se říci nadčasovým myšlením a vnímáním života, které lidé v jeho době nemohli pochopit? Mácha měl jen velice málo času na to ukázat co všechno v něm je. Zemřel v pouhých 26 letech což znamená a já tomu věřím, že Máj ač jeho vrcholné dílo mohlo být doprovázeno spoustou dalších, možná lepších děl.
Záhořovo lože Karla Jaromíra Erbena, pro mě skvělého umělce se mi četlo lépe. Verše jako například tento si budu snad pamatovat ještě dlouho.
„Stůj, červe, kdo jsi, kam tě cesta vede?“
Zastavil se poutník, zvedna líce bledé:
„Jsem zatracenec,“ — odpovídá tiše —
„do pekla cesta má, do satanské říše!“
Máchův Máj, který jsem se pořád nemohla „dokopat“ přečíst na mě však taky velice zapůsobil. „Přerůžovělost“ přírody doplňují zajímavě a velice nápaditě volená slova, která z Máchy dělají bezesporu velkého umělce. Verše a záhady nad kterými se člověk musí pozastavit a stejně si může jen domýšlet co tím autor myslel. Tento verš zřejmě zůstane velkou záhadou…
On sice – dokud ještě žil –
co slyšel, nikdy nezjevil,
než navzdy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.
Obě hlavní postavy mají otce, které svým způsobem nenávidí. Jenž je zklamali a oni jsou nuceni žít v životech, které jim přichystali. Vilém je v tomto pro mne zbabělec. Vybral si život loupežníka. Okrádal, možná i zabíjel lidi, kdo ví jaké hrůzné činy spáchal. Bál se smrti, o které musel vědět, že stejně jednou přijde. Ve chvíli kdy si měl uvědomit co spáchal začal házet vinu na svého otce. Začal litovat sebe. Erbenův poutník byl schopen si pro dlouhý život dojít až do Satanovy náruče, ač v transu či smutku nad otcovými činy smrti se postavil čelem a získal to co chtěl. Vilém svého otce zabil. Ironií ovšem je, že to nevěděl. Muž, kterého zabil byl jen neznámý svůdce jeho dívky. Chytili jej a Mácha mu nedal možnost pokání. Za činy jenž spáchal a nelitoval jich byl lámán v kolo a byla mu setnuta hlava. Erben jeho poutníkovi novou šanci dal. Ve skutečnosti nic nespáchal. Myslel jen na delší život, nechtíc nést následky za činy a zradu svého otce…
Dalo by se říct, že Máj je z těchto dvou děl ten realistický a Záhořovo lože je ten svět, kde vše nemůže dopadnout jinak než dobře. V Máji Vilém přemýšlí ve vězení o tom, že po životě nic není, což je asi tak první známka že toto dílo se přiklání k těm nevěřícím. Další známkou by mohlo být první intermezzo, kde duchové čekají na Viléma. Ve věřícím světě se duchové přece nezdržují na hřbitovech, na Zemi. Putují do očistce, a potom dál do ráje, nebo pekla. Tímto se dílo přiklání k nevěřícím, zatímco Záhořovo lože je postaveno na jednom velice jednoduchém způsobu: Kaj se a bude ti odpuštěno! Nemůžu ale říct, že by byl Máj spolu s Vilémem úplně nevěřící. Z nějakého důvodu mě zaujal tento verš:
V soucitu s nešťastným v hlubokém smutku plál
slzící lidu zrak obrácen v hory výš,
kde nyní zločinec, v přírody patře říš,
před Bohem pokořen v modlitbě tiché stál.
…když je tedy Vilémova postava založená na tom, že je nevěřící, proč se na konci svého života obracel k Bohu?!