Bolest křičela doznání!

Strach, bolest, nedůstojné zacházení a lež provází lidské dějiny již od samého počátku. Bůh nám dal do rukou moc vést náš svět a hrst jedinců ji uchopila do svých nemilosrdných pařátů. Moc vést náš svět však pro ně byla málo, toužili ovládat i nás ostatní obyčejné lidi. Jak nás mohli přinutit řídit se jejími rozkazy? Čím nás otupili? Schovali se za slovo Boží, za vůli lidu, stali se prostředníky mezi samotným Bohem a námi a jednali jen dle jeho vůle, kterou si nadiktovali sami. Dokonale propracovaný dogmatický systém, jehož dodržování tvrdě vyžadovali, potlačoval v lidech svobodu a stal se z nich tupý dav. A tupý dav? Nejlépe manipulovatelná skupina - zbavena svého přirozeného myšlení. Dokázal bych v této éře žít? Je již tato doba dávno za námi nebo se jen schovává pod rouškou dnešní takzvané demokracie? Je určitě jasné, že se vždy najde pár lidí, jenž neztratí svůj rozum a vyčnívají z řady tupého stáda. Stanou se proto jistojistě problémovým článkem, který je nutné odstranit. Římskokatolická církev si zvolila metodu očisty společnosti od kacířů, od lidí naprosto nevinných - od těch, jenž svobodně uvažovali a nechtěli uznávat starý a nedokonalý řád. Inkvizice! Procesy vedené proti kacířům! Soudy plné násilí, utrpení, křiku a smyšlených doznání. Nejmenovaný filozof jednou řekl, že poznání dosáhneme v bolesti. Jakého poznání v bolesti ti ubozí dosáhli? Poznání, že smrt je pro ně vykoupením z bolesti a proto raději přiznali i nemožné? Jsem toho názoru, že v bolesti si každý z nás uvědomí, že smrt je pouhý začátek naší dlouhé cesty a díky ní se zbavíme veškerého utrpení a strastí, které nás objímají na tomto nedokonalém světě. Inkviziční procesy zbavily života mnoho nevinných lidí a to nikdo nemůže popřít. I přes jasné důkazy se však naše dnešní římskokatolická církev staví k této otázce velmi kontroverzně. Jedni smutně sklopí oči a uznají chybu, druzí procesy zpochybňují a ukazují prstem na jiné problémy. Odsuzují jiné náboženské systémy, že berou životy nevinným a na své excesy zapomínají, bylo to už dávno. Ale jaký je rozdíl hodnoty lidského života? Nemyslím si, že je rozdíl ve smrti rolníka ze 17. století a zemědělce z 21. století. Metody zastrašování, násilí a mučení však nepřichází z římskokatolické církve. Jsou tu s námi již od pradávna a ještě dnes se toulají mezi námi. Když začala církev ztrácet moc, objevila se nová skupinka fanatiků, kteří si mysleli, že ví, jak vládnout a nastolit dokonalý řád. Období Velké francouzské revoluce, kdy se snažili lidé získat mezi sebou rovnocenné postavení, vypadalo velice nadějně a neznát dějiny, myslel bych si, že se s násilným odstraněním monarchie ztratil ze světa i strach a násilí. Avšak opak je pravdou, pronásledování a popravy nových odpůrců nenechaly na sebe dlouho čekat. Historie nám ukázala tolika příkladů, ale my lidé jsme se zatím neponaučili. 20. století, rozkvět demokracie, sekularizace náboženství a chvíle pocitu bezpečí? I zde jsme my lidé zklamali, dovolili jsme páru manipulátorů nás opět ovládnout. Potlačování svobody v SSSR, pronásledování odpůrců, tvrdé tresty a vymlacování doznání však nepředčily zlo, které se rodilo na území Německa. Hrůzný demagog, jenž uchopil moc jen do svých rukou a rozhodl se své ideje ideální společnosti rozšířit po celé Zemi. Byl Hitler v jádru zlý a špatný? Snažil se přeci pro svůj lid konat to nelepší, bohužel bez ohledu na potřeby druhých. Opět metody strachu a mučení, nyní pod záštitou tajné policie a speciálních jednotek. I přes porážku této hrůzné ideologie zůstaly oné metody mezi námi. Sami jsme je s nadšením přijali a předali vládu nad námi do rukou týmu, jenž vyškolili bratři ze SSSR. Monster procesy zastrašující lid a odsuzující nevinné - svobodně smýšlející. I v této nám nedávné době se setkáváme se strachem, mučením a s doznáními, které z nevinných křičela bolest. Určitě si myslíte, že tyto ohavné metody již mezi námi nejsou a nikdy nebudou. Já však nesouhlasím. Nejsou to metody, které by se tady zčistajasna objevily, nejsou to inkviziční metody ba ani metody komunistické. Jsou to metody nás lidí, které jsme vynalezly a užíváme, jsme předurčení k násilí. Můžu jen tiše doufat, že v následující větě se skrývá alespoň trocha pravdy a že naděje je stále mezi námi. Lidský rod se vyvíjí k lepšímu.