Moře času

..

Mám moře času.
V tom největším shonu jsem si dovolila tuhle drzost ho mít.
Máme ho ale všichni.
V sobě....
Jen málokdo o něm ví.

Kam si myslíte že se vypařuje Mrtvé moře?
Do nás, do lidí...
Proto mi občas přijde, že je snad více smutku na světě..
Nebo málo radosti..?
A jakou chuť má radost?
Je sladká?
Možná je sladká a rozhodně prchavá....
Musí se uchovávat v neprodyšné nádobě...

Schovávám si radost do lahviček.
Zazátkuji, zahodím daleko do vln svého moře času a nechám je kolébat....
Sám Kronos je mi svědkem.
A...zapomenu.

S radostí je to jako s vínem.
Léty zraje....
Zraje a čeká na Někdy...
Někdy stanu se trosečníkem svých bolestí, které nelze rychle vyhojit...
Na něž nestačí dát náplast....
Hluboké rány umí ukonejšit jen Moře času..
..
Pak tedy radno sejít ke svým břehům a počkat na příliv....
Snad mi vlna nějakou tu zapomenutou láhev
přinese...