Je naděje?

Co je to zoufalství?
Vidím ho jako černou jámu, kam se pozvolna propadám,
je hluboká, a prázdná...
Jediné co v ní je jsou mé chyby a mé svědomí na mě zezdola křičí:
"Cos to zas provedla, jsi tak pitomá!!"
A já vím, vím, že ztrácím svou lásku, vím, že bez ní neumím a nechci žít...ale vím, že změnit to už nemůžu já...to jedině ty....
Jen já jsem zodpovědná za své chyby, za své činy...
Jediné, co můžu změnit, jsem já..Můžu změnit sebe, a já to chci. Nejen kvůli tobě, ale i kvůli sobě, abych si zas sebe mohla vážit, abych byla taková, jako dřív. Chci být nezávislá, to, že nejsem mě strašně ubíjí. Chci být taková, aby sis mě mohl vážit...Chci aby sis mě vážil....
Jen se teď potřebuju vyhrabat z těch sraček ve kterých jsem. Potřebuju tvojí pomoc, ale takovou, že mě podpoříš, budeš stát při mě, že mě pochopíš..Žě mě neopustíš, když se zrovna teď topím...Nenechávej mě utopit se...prosím....To jediné bych si moc přála, to jediné bych od tebe chtěla...
Jen potřebuju abys mi pomohl odrazit se ode dna, to ostatní už zvládnu..musím to zvládnout...
Pomůžeš mi, lásko?