Milý deníčku III. a IV.

Dnešní den je již ve své půlce, a tak je možné rekapitulovat. Včerejší úděsný (opět) výkon SPARTY proti Ajaxu mne nenechal na pochybách, že je to banda vyžírků, kteří svoji neschopnost hodí na trenéra, když je nejhůř. Fandové asi zapomněli na období, kdy ještě s Rosickým v sestavě a s Hřebíkem na postu trenéra došli letenští v poháru mistrů pěkně daleko a vydělali na tu verbež co tam je teď. Zelenka, Kadlec a ještě snad jeden dva hráči to sami neutáhnou zápas proti jedenácti odhodlaným soupeřům. Jejich válečnický duch je zlomený a psychickou oporou do zápasu má být vítězství v Mladé Boleslavy? Nic proti boleslavákům - mám je rád a dobře se tam kalí a narozdíl od spartičky to vypadá, že hrajou srdcem... ...srdce bojovníka to je to.



Odpoledne přineslo řadu úspěchů a zamyšlení, že ač člověk přijal Buddhistický názor, že vše je pomíjivé a je lepší utrpení zmírňovat než ignorovat dere se vůkol touha zanechat po sobě něco trvalého a věčného. Vyjádření o žití v potomcích neobstojí. Neobstojí ani tesání jmen do kamene. Jak moc je troufalá snaha zanechat něco lidstvu? Bezejmený vynálezce kola má svůj odkaz jistý. Velmi jmenný Leonardo D.V. je tou ikonou renesanční hitparády kosmopolitů, kterou se asi v mírné technologické pokročilosti snaží stát současníci. Oh jsem na vrcholou troufalosti, když se pokouším stát Leonardem 21. století... ...přeji si dost zdaru, štěstí má podobu křemíkové potvory kdesi uvnitř hromady plastových krabic v hlobce temnoty pod stolem omotaným kilomtetry datových, síťových a napájecích kabelů...