Milý deníčku IX. - XXIV.

Milý deníčku IX.
01.Prosinec 2005
Tak mám po třídních schůzkách svojí sestry. Paradoxně mě nerozčílil prospěch mojí ségry, ale jedna z maminek. Postarší dáma. V ruce machrovala s PDA. Gymnázium, jehož druhý ročník sestra navštěvuje je zaměřeno přírodovědně, humanitně a programátorsky. Úspěšnost přijetí na VŠ se pohybuje kolem 95%. Sestra studuje přírodovědný směr (blázen co se rejpá v kytkách a když je laboratoř plná čmoudu, tak je na vrcholu blaha).
Výše zmíněná maminka kritizovala požadavek profesora biologie, aby se žáci naučili rozeznat dle obrázku 60 druhů květin. Někomu to může připadat jako milá známka kulturnosti. Zmíněné mamince to přišlo jako doporné biflování.

Moje reakce byla dost vášnivá: "ano nemusí se naučit rozeznat základní kytky. V důsledku je zbytečné znát i písmena abecedy..."

Sympatické bylo, že v nastalé debatě byly ostatní rodiče na mé straně.

Pak se dozvídáme ve zpravodajství zvěrstva, která vyvolávají dojem, že jsme národ "debilů".

Ovšem opak je pravdou a například projekt Česká Hlava je toho důkazem. Oroduji dnes můj deníčku za vzdělanost a za moudrost. Snad matek, kterým leží na srdci co největší nevědomost jejich potomků, bude co nejméně.

Rozčílil jsem se tak, že mi už nezbyla ani žádná energie potrestat sestru za téměř samé dvojky.

Pokálela tím můj erb "Horáček a Pažout forewer..."

Opět se ovšem potvrdilo starořímské HOMO EST ANIMAL BIPES RATIONALE...
Dej mu pánbů věčné nebe... tedy tomu rozumu...

Milý deníčku X.
02.Prosinec 2005
Jsem nervózní jak panna na swingers party, protože dnes je významný den. Musí se nám povést akce v Exitu a musí začít pořádně makat náš televizní projekt. Naděje umírá poslední, a tak prosím Radegasta, Peruna, Svantovíta, Vojena, Slávu, Moranu, Velese, Tišice, Svalena, Triglava, Prova, Ohda, Rostana, Kampana, Lešice, Svagora a Ogru za naše slovanské bohy , kteří nám nedali zahynouti pod kladivy démonů germánských ani pod zdechlinou na kříži. Prosím vás duchové lesů a bohové keltských praotců a pradědů. Krví jste omyli moji zem a já Vás ctím!!! Pomozte přímluvou svému věrnému synovy abych potomkům mohl předat zemi pěknější a bohatší. Pomozte a já nabylé bohatsví vrátim zemi z níž jsem vzešel... Pomozte a odpuste mi tuto prosbu veřejnou... Víte přece, že k vám mluvím potichu - s láskou k vám šeptám svůj vděk a svoje sny. Sny, které nevidí můj blahobyt, ale zemi kvetoucí a barevnou...

Milý deníčku XI.
05.Prosinec 2005
Jsem marod, a tak mi to dnes v kanceláři vůbec neutíká. Mohu si tady tedy můj milý deníčku trochu stěžovat??? Je to jen marnost! Vše je jen marnost. Slovy Dalajlamy: "Když má problém řešení, nemá cenu dělat si starosti - Když řešení nemá, starosti nepomohou". Buddhistické nelpění mi již celkem jde. Jen na jednom lpím a proto se nikdy nemohu zcela zbavit utrpení. Záleží mi na tomto světě. Boddhisatwa se tedy nikdy nemůže zcela odpoutuat od reality. Nechci se tedy stát Buddhou. Je pro mne lepší pomáhat druhým k duchovní svobodě...
V horečce se mi myšlenky řinou ven zkrs prstíky tančící po klávesnici. Bohužel není možné obsáhnout myšlenky, které se honí hlavou i když prý uvážování člověka má jazykový základ. Smysl je ale nad uvažováním a za jazykem a tak známe pojmy jako nevýslovné štěstí a naprostý chaos... ...stejný chaos, jaký jsem právě předvedl na těchto řádkách. Jen co horečka poleví můj milý deníčku napíšu něco co má smysl... Chceš?

Milý deníčku XII.
08.Prosinec 2005
Ustrnulé výjevy v noční temnotě. Vkrádají se mi do vědomí kacířské myšlenky. Z hlouby sluje mojí duše na světlo bublají. Jako třeba tahle: Antická filosofie je jen předpokojem poznání a "západní" vidění světa, kde objekt je ve středu zájmu nestačí. Například Čínská obraznost (I-ting), kde není možné oddělit detail od celku anaopak dává tušit, že vzájemná rovnováha byla v našem životním prostoru narušena. Jak rád bych na těchto řádcích rozvedl dopodrobna jak "západní" mozek přejímá "východní" mnohoznačnost.
Hlavní radost mi teď dělá, že Buddhismus a další tyto směry považují upachtěnou otázku stvořitele za nepodstatnou. Však se to samo nabízí... Proč musíme pojmenovat "boha" a znát kořen stvoření. Vždyť podle véd je to božské obsaženo v nás. Je-li jedním z atributů božství tzv. vševědění, tak člověk je bohem světům, které vědí měně než my. Je sám svojí zatím omezenou představivostí a limitovaným chápáním méně než svět ve kterém žije. Ale přetváří jej. A bude jej přetvářet. Není toto důkaz o božských schopnostech člověka? Vždyť nepokorný může být i člověk věřící ve stvořitele. Ale sám "dokonalý" stvořitel je dokonalý jen schopnostmi našeho vidění. Chtěje působit na tento svět musí respektovat jeho pravidla. Tak i BÚH jest omezen zákony času a hmoty. Nemůže stvořit nic trvalého a nepomíjivého. A né že by nechtěl. Vždyť církev (prý od boha) snaží se být neměnná a věčná. I třetí říše taková měla být. A i přes to, že tu za sebe kladu slova přesně tak jak se mi to hodí, tak vidím v tom tu analogii. Nehodí se Bohu ani církvi mnoho poznání v člověku. Varují jej před ním, protože se ho bojí. Bojí se, že člověk vševědoucí stane se bohem.
Avšak na strach je ještě brzy, protože člověk je nadán velikou hloupostí a zlostí. A i když se rodíme dobří (samozřejmě, že existují opačné názory), zlo a neochota chápat souvislosti, které jsou větší než my, nás snadno může donutit vyhynout.
Však mnozí bohové byli údajně svrženi.

Otřu-li svoje úvahy o pohled psychiatrův, tak přes to všechno co jsem napsal, cítím se být normální. Nemyslím totiž, že Já jsem bohem - ba naopak.
Přisuzuji ale člověku jako druhu, jako bytosti duchovní schopnost stát se jím, jakkoli to může trvat statisíce let.

Jediné co brání člověku v cestě vpřed, vzhůru, hlouběji a dál je neracionální "hraní si na boha" a touha dělat stejnou chybu jako dělá Aláh i Hospodin...

Snaží se být neměnný, stálý, nezvratný a věčný...

Jen ustrňme na okamžik a rozhlédněme se...
Co je stálého a neměnného v našem životě? Co setrvává na místě a je věčné. Kde jsou stopy toho co tu bylo před sto lety?
Jak vypadá to o co se padesát let nikdo nestará?

Poutníče nechtěj být roztřesen tím, že stálosti a jednoty nenajdeš na kameni, který věčně bude ležet na tom místě, kam jej bůh pohodil.

V promněnlivosti a nestálosti, ve střídání sil a v tom, že květ není ničím bez stromu na kterém vyrostl a strom není úplný bez svého květu najdi klid.
Ve střídání sil. V tom, že příčina má následek. Řád je v pohybu a tzv. nahodilost přináší životu to co jej dělá krásným. Vždť se těšíme na neočekávané a ve zlých časech doufáme v náhodu, která nám pomůže znovu začít stoupat vzhůru.

Jen je těžké nelpět v tomto světě. Vždyť já sám nemohu se stát Buddhou, protože lpím na samotném jsoucnu. Snad se tedy za několik životů mohu stát Boddhisattwou a pomáhat ostatním nalézat pokoj a zbavit je utrpení. A jakkoli jsem vybaven pro zabíjení nebudu tou schopností plýtvat.

Dalajlama řekl: Když mě vidítě jak se snažím být dobrým člověkem - vidíte sebe.

Tohle páté přes deváté v horečce jsem ti dnes chtěl říct můj deníčku... :)

Milý deníšku XIII:
08.Prosinec 2005
Je mi zle... ...na druhou stranu to jediné co funguje je hlava, a tak jsem šťastný. Jak moc málo stačí člověku ke štěstí, když pozná co je důležité. Už jsi někdy můj duchu deníku za svého života sliboval, že cokoliv dáš za to, že tě přestane bolet zub? A jakmile bolest polevila už zase ničema splétal plány jak vládnout světu. Ale v úzkých zase volá maminku. Jak se jmenuje to co nás nutí být takovými? Svět zredukovaný na hromadění věcí zdá se nám být krásný. (opravdu?) Svět zostřený poznáním podstatného zdá se býti prázdný a omezený. Je-li moje chudoba a ubohost způsobená pouhou nepřítomností věcí, je tedy ten kdo má vše také nejvíce šťasten? A co se stane, když středobod jeho existence - ta velká hromada krámů - lehne popelem? Nebo co když umře vprostřed shonu a plodů svojí práce neužije a potomkům nic nepředá? Ba co hůř - nemá komu by předal. Misto redukce světa na hromadění a spotřebu měli bychom redukovat touhu vlastnit a mít na to, abychom přes hory harampádí viděli svět kolem sebe. Jak se toto vše smísí s mojí bytostnou povahou technooptimisty, fanouška rostoucího HDP a příznivce vědy, to ještě uvidím. Perun!

Milý deníčku XIV.
09.Prosinec 2005
Co je to nuda? Snad může vycházet z pocitu, že se život má ubírat jiným směrem. Nuda může vycházet z toho, že se neděje to co chci aby se dělo. Pocit nudy... jaký je? Je-li to neklid, tak nudu může odstranit trpělivost. Pokud je nuda způsobena neexistencí životní cíle nebo postoje, pak vychází z pocitu prázdnoty a marnosti. Těžko se mi přemýšlí o něčem co neznám. Pravda utíkám před ní jak se dá a než bych se nudil čekáním na tramvaj, tak jdu radši kilometr pěšky. Stareotyp je nudný? Nevím. Stereotyp umožňuje ne-myšlení, tedy nelpění na "malichernostech" každodennosti. Pokud ovšem stereotyp neslouží ke zjednodušení jednoduchých rozhodnutí, nad kterými nemusíme přemýšlet, ale je právě tou jedinou a celou realitou, kterou nestřídá vzrušené kráčení po cestě k životnímu cíli, pak tedy bytostně toužíme po tom "aby se něco dělo". Jak ale určit to "něco"? Nutně se tedy vrátíme k úvahám o tom, jak naložíme se svým životem a jaký je smysl naší existence (ontologické zkoumání jsoucna nemusí být nutně nad tím). Pokud jsem se několikrát přel o smyslu filosofie v době konzumní a technologické, v době informační společnsoti, tak právě takto konzumní by mohl být její smysl. Filosofování může být účinnou zbraní proti nudě. Může se člověk, který má sny nudit?

Milý deníčku XV.
11.Prosinec 2005
Dnes to bude velmi krátké. Poznal jsem tu v kyberprostoru ženu, která zvířila prach na mých knihách. Ony se otevírají a znovu chtějí být čteny. Možná, že některá z nich bude chtít být i přepsána. Možná, že je to kniha o mé lásce...

Milý deníčku XVI.
14.Prosinec 2005
Roznícený je dnešek. Stále ještě jsem marod, ale vnitřní energie dere se nezadržitelně k povrchu, a tak prostě musím být aktivní i když parametry mé fyzické výkonnosti jsou řekněme minimální. A tak makám ostošest :) Myšlenek je tolik, že je nestíhám zapisovat. Snad jen jedna o věrnosti. Jsem opice (jedna ze dvou druhů, která provozuje sex pro zábavu). Pokud se nebudu povyšovat nad zvíře ve mě, tak z biologického hlediska je věrnost vyloučená. Duše ve zvířeti stanovuje jisté morální zásady. Hledám kořen morálnosti. Co způsobilo, že jsme začali potlačovat přirozenost? Pokud tedy přijmu (zatím bezvýhradně) věrnost jako morální hodnotu, tak nutně bez znalosti jejího původu, vyrojí se dříve nebo později pochybovač. Tak jsem začal zkoumat pocit zamilovanosti a lásku. V tom vřelém citu jsem zjistil jednu pozoruhodnou věc. Člověk přestává věrnost považovat za "pochybnou" morální hodnotu a tato se stává přirozeností. Opice si najednou nedovede představit sex s někým jiným a souznění těl, doprovázené souzněním duší se stává něcím magickým a jedinečným.
S tím jsem spokojený! Věrnost ruku v ruce s láskou je přirozená. Není tedy prostor pro její spochybnění :) Ulevilo se mi!

Milý deníčku XVII.
15.Prosinec 2005
Tak jsem zase pařil na oficiálním zahájení MischMasche... Připomíná mi to starou Letnou a dovádění se sestřičkama z Vojenský nemocnice. Je to tak dávno, že to už asi není ani pravda. Přivádí mne to na myšlenku, že můžeme považovat za jsoucno pouze to co si pamatujeme nebo to co bylo zaznamenáno? Churchill řekl, že národ, který nezná svoji minulost je nucen opakovat svoje chyby. Když přijmu za valstní výrok jednoho z čínských mistrů: "Lidská mysl je náchylná k omylu a její ochota sledovat cestu je malá..."
Mohu tedy podpořit Werichův věčný boj s blbostí svojí dobrou pamětí?

Milý deníčku XVIII.
16.Prosinec 2005
Jsem napadrť. Ta komerční část mé osoby prožívá docela drtivý dopad reality. Opřeno o nitro, které svou jemnou rovnováhou je odolnější než Pyramida, celé moje vědomí táže se. Jak pomoci milému člověku, jehož neklid a smutek vychází z přesvědčení, které není správné? Jak sdělit klid? Pořád dokola se mi točí hlavou filosofická deklarace (zatracený učebnice!): "lidské myšlení má jazykový základ"... Proč tedy to podstatné je nevýslovné? Ten klid, který bych rád předal vychází z nevzkázatelných a nepopsatelných pocitů. I když komerční realita doléhá, nepronikne rušivě do nitra. Odráží se od něj a to co cítím je soucit s nepřátelským světem. Může to být z vědomí síly a moci, kterou cítím? Vždyť ničit by bylo tak snadné! Potkal jsem včera kamaráda kterého jsem drahně let neviděl. Je praktikující ZEN. Tedy celý vesmír a smysl hledá uvnitř sebe. Ventiluje fyzickou prací. Snad bude brzy opět příležitost si promluvit. Jak se svět TAO a ZENu mohou prolnout... :) Bude více než zajímavé sledovat myšlenky mísící se jako slaná a sladká voda. Z principu MIZU NO KOKORO, který praktikují válečníci je mnoho poučného ve vztahu "boje s realitou" i pro filosofa. Oh jak si připadám arogantní, když se nazývám filosofem...

Milý deníčku XIX.
19.Prosinec 2005
Zakladem k hledání pevného bodu je - trochu překvapivě - nehledat pevný bod. Smíření se pokora a slitování mohou být pevnými body duševní rovnáváhy a ctnost a povinnost mohou být pevnými body života veřejného. Staří mistrové o tom věděli své a ve světě, který je neustále v pohybu nacházeli pevné body pouze v nehmatatelných věcech. To hmatatelné totiž můžeme velmi snadno ztratit...

Milý deníčku XX.
21.Prosinec 2005
Po dobu mojí služby se dnes nic zvláštního nestalo! Jsem unavený a utrápený... to je všechno... "Hlubokomyslné" erupce vědomí až někdy jindy...

Milý deníčku XXI.
25.Prosinec 2005
Tak již pomalu končí nervy Vánoc. Setkání lidí, kteří spolu neumění komunikovat, protože spolu nikdy po celý rok netráví tolik času. Končí setkání lidí, kteří se normálně nepotkávají. Tak končí Vánoce v mém okolí. Končí období přežírání a povinného všesnědení - přece to nevyhodíme. Přežili jsme a podle přítele knihovníka si můžeme gratulovat. :)

Milý deníčku XXII.
26.Prosinec 2005
Oh nyní se teprve chci rozepsat a analyzovat "svátky klidu a míru". Předně bych chtěl "skobčáka" v sutaně pochválit, že v Urbi et Orbi nezdravil česky. Však se ukázalo na co papeženci myslí. Já starý kacíř a při lámání chleba (ač nekřesťan) husita jsem polichocen. Však budu nadále požadovat aby papežovi pohůnci nebyli nadále státními zaměstnanci. Nechť si je ta tlustá děvka církev živí sama. Nechť je napájí ze svých prsou, které jsou plné mléka, kterému dal vzniknout hlad po celém světě, nacisté, oběti inkvizice a další od nepaměti. Však on by s nimi ani Kristus sám spokojen nebyl. Že nepopírám jeho existenci? No to věru ne. Prý to je historická postava. Já mu ale připisuji spíš schopnosti šamana a léčitele s revolučními názory, které v kontextu proroka Mohameda, zase tak revoluční být nemusely a monoteismus, který chce milost a lásku je v té době a oné oblasti celkem běžný. Na světě žije prý 1,8 miliardy katolíků možná všech křesťanů. No vlastně je to méně než kolik je fanoušků některých seriálů. Stát se u nás stará ze zákonné povinnosti o kulturní památky, z nichž velká většina je zároveň stavbou církevní a církví mj. katolickou hojně využívaná. Včetně svatostánku státnosti - rozuměj milý deníčku chrám sv. Víta na Hradčanech. Nu což se mě starému psu nezdá býti dobré pro náš národ ateistů (dle ČSU - přes 59 procent) dost dobré? Inu, že těm černoprdelníkům cpeme panděra místo abychom adresným zdaněním mohli pomoci české vědě, kultuře, zdravotnictví. Nejsem rád, že z mých 700, které v průměru zaplatím každý den kdy pracuji je slušný krajíc narván do chřtánu právě těmhle. Jestliže označujeme komunismus a nacismus za zločinné ideje (komunismus ne zcela správně, protože je to spíše idealistická myšlenka s pozitivními prvky, která není realizovatelná v praxi) a strany hlásící se k nacizmu a komunizmu bychom rádi postavili mimo zákon a leckdy se o to i snažíme - zůstává katolická církev zcela stranou našeho zájmu. Ptám se z jakého důvodu, když ve středověku mj. španělská inkvizice má na svědomí cca 6 000 000 životů. "Přísně zbožný život dle písma" uvrhl celou evropu do morální a kulturní krize, která, přerušujíc své antické kořeny, byla uvržena do recese, která vrcholí morovými ranami. Obviňuji katolíky, za současnou krizi západního světa, kdy církev umí ochočit a ovládat lidi chudé a zbožné, nicméně s blahobytem průmyslové revoluce a v současnosti informační společnosti si neví rady a dle mého názoru si ani vědět rady nikdy nebude. Voják Wehrmachtu měl na opasku napsáno "Gott mit uns!" což znamená "Bůh je s námi!" - měl k tomu svůj důvod. Pius 12. posvětil Hitlerovi zbraně - byla to tedy křížová výprava za papeže? Naši prapradědkové ve jménu Husa a kalicha porazili takových výprav 5 v řadě. Nikdo jiný to nedokázal. Omyli krví mojí zem a po nich další a další. A možná teď na těchto řádcích míchá se mi spoustu myšlenek dohromady. Ale je to tím, že jsem plný energie a vzdorovitosti. Takové, která donutila národ přežít v kotli půtek zlovůle církve katolické a germánských kmenů. Perun spolu s Radegastem mající na starosti tuto část "božích kompetencí" však národ, který sám sobě určuje svojí malost, dobře hlídají. Zdá-li se z těchto řádků, že mi na nějakém Benediktovi bůhvíkolikátém záleží - je to omyl. Jen nabádám sám sebe a svého milého čtenáře aby se stejně jako já ptal. A třeba zvolí umírněnější rétoriku a třeba mě přesvědčí, že volím příliš tvrdá slova a porovnání, ale bude o tom přemýšlet. A víc než cokoliv jiného, tak k přemýšlení mají sloužit tvoje řádky milý deníčku.

Milý deníčku XXIII.
26.Prosinec 2005
...a teď ještě pár řádků ke "svátkům klidu a míru". Nedostalo se mi na ně při předchozím hledání správné špíny, kterou bych rád hodil na katolickou církev. Nyní se ale vracím ke konstruktivní kritice. Ne Vánoc jako takových. Kritizuji to, že ze dne, který má být spíše symbolický a magický stává se instituce vyžadující plnění. Však si připomeňme myšlenky v minulosti, které se staly institucí a přiznejme si, kolik z nás strávilo svátky tak, jak si představoval - v klidu a míru a kolik z nás si předsevzalo, že příští rok se tomu "blázinci" vyhne. Instituce vánoc jako bytostné nutnosti "poklidit ve světnici a natřít chalupu" se převtělila v maraton nákupů a nesmyslného "gruntování" jako by se obdobně neuklízelo týden co týden. Vytratila se harmonie a souznění, protože někteří, kteří pracují příliš vyčítají těm co dělají příliš málo, že jim chtějí zkazit vánoce. Ve jménu klidu a míru hádáme se o to, které cukroví se udělá, aby se ho udělali nezkonzumovatelné hory, které stejně vyhodíme, aby se zpravidla na to jediné, které chutná bez vyjímky všem - zapomnělo :). Rozdávají se více či méně praktické dárky. No spíše méně praktické dárky neboť spotřebiče a opravdu užitečné věci kupujeme v zavislosti na potřebě a nikoli na vhodném datu. Tedy povětšinou. Není těžké představit si rodinný kruh bez shonu, kterak ve světle svící baví se a hovoří v klidu a bez nebezpečí, že by někdo musel náhle někam odejít. Jenže i to leckde bývá problém. Pro samý shon nevíme jak spolu po letech máme mluvit. Neumíme spolu trávit čas. Produkujeme jalovou činnost abychom si nemuseli pro samou "zaneprázdněnost" přiznat, že nejsme sto mluvit se svými nejbližšími, a že se komunikace, která by měla být hlubší než prosté sdělení denního reportu, ne a ne rozvinout.
Vánoce mě nutí k zamyšlení jestli je pro příště nepořádat (stejně jako jiné oslavy) překvapivě a spontánně někdy uprostřed roku, aby vyšly z opravdové potřeby cítit kolem sebe blízkost blízkých, a ne ze státem a církví nařízeného "RADUJTE SE!" - pokud možno radostně!

Milý deníčku XXIV.
30.Prosinec 2005
Nevím proč zrovna nyní v období slunovratu, kdy i moji bohové hodují musíme bilancovat. Najednou shrnout celý rok a vzít si předsevzetí do roku dalšího. Co změní ona "dobrá vůle", která obvykle vydrží pár dní, v lepším případě týdnů? PARS MAGNA BONITATIS EST VELLE FIERI BONVM! - ona deklarace touhy po ctnosti je opravdu tak důležitá? V uších mi zní prosba pro mne i pro národ:
Radegasta, Peruna, Svantovíta, Vojena, Slávu, Moranu, Velese, Tišice, Svalena, Triglava, Prova, Ohda, Rostana, Kampana, Lešice, Svagora a Ogru za naše slovanské bohy, kteří nám nedali zahynouti pod kladivy démonů germánských ani pod zdechlinou na kříži prosím do toho příštího roku o mír pro mou zem a pro zdar v díle mému lidu. Zdraví a bohatou úrodu. Přát vládci moudrost je zatím u nás zbytečné, protože poslední moudrý vládce zemřel v 37 roce minulého století. Ustoupili jsme notně ze svých pozic a sami si nyní diktujeme ony "malé české poměr". Vím, že o tomhle mluvím často - ale je to právě proto, že se s tím nemohu vyrovnat. Nespokojím se s konstatováním malosti potomků Žižkových, Husových, Karlových a Přemyslových. Nověji jsme dlužni legionářům, Masarykovi a těm kdož bojovali i našim hříchům jsme dlužni. Mlčení, nevidění, překrucovnání jsme dlužni. Proto si přeji aby Perun požehnal a kotle se rozezněly. Přeji si aby bohové slovanští dali sílu národu pozvednout se. Přeji si aby příští rok byl rokem umoření dluhů - mých osobních i zaplacení dluhu minulosti. Budu na tom pracovat.

Milý deníčku XXIV. a půl
30.Prosinec 2005
Letošní vánoce jsem přežil s celkovým váhovým přírustkem "jen" šest kilo na celkových - řekl bych pěkných - 104. Vzhledem k tomu, že mám konečně partnera/ku do páru do fitka, tak můžu začít kruháč. JEJEJEJE To bude bolet!!!! pondělí, úterý - středa volno - čtvrtek, pátek - sobota, neděle volno...
Já se stlašně bojim! Jsem línej zkrácnenej, sádelnatej, divnej... ...to zas bude porod! Jééé, že já tenkrát přestával se sportem - to jsem to martýrium měl už za sebou...