Milý deníčku XXV. - XXVIII.

Milý deníčku XXV.
03.Leden 2006
Tak jsem se v prvních pár hodinách nového roku notně rozčílil. Mno pravda možná nebylo proč.

Při odchodu z oslavy čekáme v hloučku na tramvaj. Vzhledem k mému bídnému zraku vidím tři postavy, kterak se snaží ukopnout světelný sloupek u tramvaje. Nevím jak ty můj milý deníčku, ale právě tento sloupek (spolu s nechutí přihlížet jakémukoliv bezdůvodnému ničení) mě často jediný upozorní na přítomnost "lidí uprostřed vozovky" a to zejména za tmy a po dešti nebo za deště.

Když nereagovali na "okřiknutí", tak jsem vystartoval. Pravda jednoho jsem šťouchnutím poslal k zemi a ostatním vynadal. Branili se slovy, že je silvestr a že se to dá řešit v klidu. Měl jsem můj deníčku volat policajty a dělat průšvih a nebo je lepší "plácnout štěně novinami"? Můj argument, že silvestr není důvodem chovat se jako prase, snad obstojí.

Nehrotil jsem to dál a odešel. Rozdíl mezi ukopnotou značkou a přepadením ženy, je jen pár panáků a "správný" kamarád...

Milý deníčku XXVI.
06.Leden 2006
Dnešní den je poněkud smutný. Moje čistá duše, moje zlatíčko, moje zvíře zjistila, že jí podvádí ... . Nesdílím stejně jako Jeník Saudků potěšilou touhu být věrně milován, (i když o případné nevěře nechci být z ješitnosti podrobně inforomován) ale přeji věrnou lásku lidem, kteří jsou jí schopni. Ne, že bych nebyl věrný (mám dost co dělat abych stíhal věnovat se vždy jen jedné ženě, ale myslím, že ta touha není jen praktickým důsledkem zaneprázdněnosti), ale často pochybuji o přirozenosti monogamie.

No tento smutný večer překonám a napíšu brzy něco pozitivního...

Milý deníčku XXVII.
16.Leden 2006
Trochu jsem to svoje psaní tady zanedbával. Ne snad z nedostatku chuti. Vždy jsem se usmíval při zásadním prohlášení: "Nemám čas" a oponoval jsem možným nedostatkem vůle nebo chuti, popřípadě špatným timemanagementem (- uff to je ale dlouhé slovo). Nyní prožívám právě takovou, dříve vysmívanou, zaneprázdněnost. Nejen, že není dost času na "volno" v podobě psaní různých více méně hlubokomyslných úvah do deníku. Dokonce v poslední době není čas ani na pořádný ... nebo ... nebo ještě ... nebo snad raději ... . Trojtečky snad prozradí, že přes ušlechtilé koníčky a zájmy jsem obyčejné zvířátko, kterým jsem ostatně vždy chtěl být a nijak se mu nebráním a nevyhýbám.
Nyní se ovšem redukuji na pracovní sílu a přes to, že mě má práce velice baví z části opovrhuji sám sebou. Hromadění. Ach ouvej. Jistě, že jsem deklaroval hluboké důvody proč něco vlastnit a proč na tom v tom samém okamžiku nelpět. Avšak proces získávání mne nutí pokorně přiznat - jsem součástí ekonomiky. Dobře nebo špatně to snad ani nemusí být - prostě to je. Za několik dní oslavím s přáteli své ehm ehm ...áté narozeniny. Mno mnohem raději bych každý den slavil potencionální smrtiny. Každopádně to bude opět valná příležitost filosofovat nad žejdlíkem bez nutnosti dospět k jakémukoliv závěru. No poněkud mrazivý ale přesto hezký den přeji.

Milý deníčku XXVIII.
25.Leden 2006
Dnes v sobě mám tolik agresivní síly, že to musím všechno vybít na těhle pár řádcích. Jsem plný fyzické bolesti, odhodlání a nahromaděné křivdy. Nechal jsem příliš mnoho věcí přejít, bránil jsem jiné a nebránil jsem sebe. Pro nesobeckost jsem teď unavený a vyčerpaný. Pro ty dobré vlastnosti, kterých si mnozí cení a cenily, jsem teď na konci svých sil. V temné svojí sluji si lížu rány a počítám zbylé zuby. Ehh - však oni dorostrou. I drápy, ostny a žihadla... Zodacare od zodameranu...

Však zas budu na skále rozpínat svá křídla v ústrety velké bouři a blesk mi bude svítit na cestu. Věřím, že bude znít hrom a já dopřeji v tom hřejivém vzduchu dunění sluchu...

Vydám se zas na cestu pololetíc - poloběžíc, proplétající se mezi stromy a skalami a kopci otčiny a nepřítel neuvidí nic než prach na obzoru a neuslyší nic než vrčení ve tmě [!765!]

Nic mi nevrací mou sílu rychleji než hoření ohně a zvuk starých kotlů. Oh moje božstva slovanská [!546!] : Perune, Radegaste, Vojene, Ogro, Triglave, Vojene, Svantovíte, Morano, Slávo, Rostane, Kampane, Lešici, Tišici, Prove, Ohde a Svagore se Svalenem - nepodrobím se! Neuhnu do krve vylití! Však bude ještě čas k tanci hola moji pekelní pacholci!

Však ještě uzříte mistra při práci!