Nálada
Nálada
Anotace: nic moc úvaha, stejně jako moje nálada..
Přemýšlím i o tom, že i když poznávám nové lidi, tak vím a jen se obzvlášť v těhle dnech utvrzuju, že mám v srdci jen jednoho člověka a vždycky mít budu…a nikoho jiného, kromě rodiny a kamarádů tam pustit nedokážu. Prostě to tak cítím…Jenže to pak na člověka padne ještě víc, když se najdou lidi, kteří i když vědí, že chcete být sami, vám iniciativně někoho hledají. Jako včera, může to být sebehodnější chlap, ale už zase jsem se chytla, že jsem po chvilce začala přemýšlet nad tím, že bych tam chtěla sedět úplně s někým jiným..takže večer končí fiaskem…
…nikdy to nebude Honzík, kterého jsem milovala..Vím, že chci jen toho jednoho, toho, kterého nosím a navždy budu nosit v srdci…Možná je to k smíchu, ale pro mě ne..cítím to tak…
Komentáře (17)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Určitě budeš s někým jednou opět moc šťastná, hlavně se štěstí nebraň.Jen to chce asi víc času, nevrahat se do něčeho na co se necítíš...máš ještě celý život před sebou a on by ti určitě schvaloval, abys byla s někým šťastná
29.06.2009 15:08:00 | lenochod Sid
Mas dobre srdce a to povazuji za nejlepsi vybavu do zivota, krasne jsi basen napsal.
21.04.2009 20:14:00 | carodejka
Srdiečko máš veľké, Každý z nás ho má dosť veľké. A keď nie dnes, tak zajtra možno príde ten deň, kde si v ňom opäť nájde miesto iný. Ver starej žene ;-))
11.04.2009 19:13:00 | maranika
Jak je mi to blízké ... prosím, co nejméně smutku a naopak co nejvíce radosti Ti přeji - ať se Tvá ústa jen a jen smějí ... ale vím, bolí to ... po přečtení i já mám z tohoto dílka slzy v očích ... posílám láskyplné objetí ...
09.04.2009 12:25:00 | toužím.jít.dál
Slečno, jednou to bude lepší... Vím, že to dost bolí, ale osud je osud. Budu Ti moc držet pěsti, protože to prý přináší štěstí. Tak snad... :)
08.04.2009 21:55:00 | Mademoiselle Drea
Žij pro Něj. Raduj se pro Něj. Ten úsměv, který Ti nejde příliš vykouzlit,... Ten je pro Něj.
08.04.2009 21:33:00 | Simísek
Tvé srdíčko se zase zamiluje, až bude ten správný čas.
Hlavně nic nelámat přes koleno a nechat volně plynout.
08.04.2009 19:31:00 | floreciente
Vsecicko boli... a je mi moc lito ze zrovna mladi lide sotva lasku poznaji uz se museji trapit, ver ze je to dobra zkusenost, kazde poznani Te povznasi trochu vyse.. a cas ten vsechny rany zhoji..zustanou vsak jizvicky ale Ty mas prave dobre srdicko a ja verim ze tu pravou lasku najdes. Hodne stesti. Jinak myslenka je moc hezky napsana.
08.04.2009 17:13:00 | carodejka
Chápu a rozumím, je to smutné, ale věř, čas rány zacelí, i když jizvy zůstanou - vlastní zkušenost. Hodně síly přeju...
08.04.2009 16:30:00 | Kapka
...tyhle myšlenky k smíchu nemohou být,je to taková bezmocnost,která tolik bolí a nemůžeš nic dělat,nic....přišla jsem o milovaného kamaráda,něco tak bolestného jsem ani nemyslela že bude....a je tu se mnou až do mé smrti,přišla jsem o kamarádku,ani jsem netušila jak moc mi bude chybět,je tu se mnou každý den,je to tak neuvěřitelně silné...i když se směju se načapu jak jsou najednou zde a mám na chvíli takovou bolest v sobě,kterou musím snést a přitom vnímat to co je ted....vím že jsou v pohodě,jsou to duše,ale trpíme my....protože je tu chceme a nelze to...
08.04.2009 16:27:00 | Quigleika
Lachtánku, chápu jak Ti je...Věřím, že Ti není do smíchu...Mrzí mě to, že někdo tak milý jako jsi ty takto trpí...Přeji Ti štěstíčko!Ty sama musíš vědět, co Ti pomáhá proti smutku!Pusť si hudbu, zakousni se do něčeho dobrého, zajdi si s přátely za zábavou a milého Honzíka měj stále v srdci...Ale nezapomeň také na sebe...byl by rád, kdyby si se netrápila...Hodně štěstíčka a radosti...
08.04.2009 16:10:00 | Mounkey
Sluníčko, nesmutni... aj já se někdy probudím se smutkem, ač slunko svítí a můj miláček je mým životem... temu se člověk občas neubrání. Já vím, Honzíka Ti nikdo nikdy nenahradí, ale když už na něco takového prindě, kdy budeš mít znovu pocit, že jsi sama sebe přistihla, bo takový ten sklíčený pocit, že nikoho do srdénka nepustíš... řekni si, že Honzík by si přál, abys byla šťastná... já vím, není to nic pozitivně uklidňující, ale asik je to prozatím to jediné, jak si sama sobě maloučko pomoci, aby lidé, jež o Tebe stojí necítili za chvílu bolest a pocit, že jsou odstrkováni, že to mysleli dobře...
08.04.2009 16:02:00 | NikitaNikaT.