Milý deníčku ICIII. - ICIV.

Milý deníčku ICIII. ...modrobílé popoledne
03.Leden 2009
...čtu příběhy starých mistrů Zenu. Paradoxně, protože by mely být vyprávěny. Zen sám o sobě nemá mnoho písemných pramenů. Ale co je dnes tak jak má být? Skoro nic...
...a leží na mě tíha toho co jsem prožil. Tak mě mnohdy i příběh z dávnověku překvapí svou pointou. A zjišťuji, že jsem mnohdy nepokorný, neuctivý.
Myslil jsem třeba, že v příběhu o hladovějící matce, která nejedla nic jiného, než zelené bambusové výhonky a její syn je hledá i v zimě a ona několik týdnů nejí, rozuzlení bude v tom, že jí hlad přinutí jíst cokoliv. A ono ne. Syn prostě našel jídlo a dokázal svou synovskou lásku.
Poučné a musím se přiznat, že jsem se trochu zastyděl... a nejednou - příběhů je v té knize dost.

Uvažování z těch myšlenkových proudů, které jsou čisté a osvěžující je tak přímé, že najednou vidím více než jindy kolik falše je kolem nás a tím má tolerance k ní ještě více ustoupila. A možná proto jsem chtěl po osobě čisté a pravdivé aby nenaslouchala svému okolí. Mám své mínění o lidech, kteří hodnotí něco, co sami nechápou. Kteří skrz svou omezenost chtějí mladé děvče zmanipulovat aby šla proti svému citu...

Síla nic nezmůže - musel bych je pobít - a kdybych tak měl všechny hlupáky postrestati, zbylo by na světě málo lidí...

Milý deníčku ICIV. - Otázky, které má zakázené každá žena...
14.Leden 2009

Každý hledá domácí štěstí. Někdo skrz dokonalý zevnějšek, někdo přes intelektuální naplnění a jiný zas přes hmotné statky. Tyto pohledy na spokojenost a "štěstí" se do jisté míry prolínají, koexistují spolu nebo se ve svých vlivech střídají.

Bez čeho se ale nikdy neobejdeme (nevydáváme-li se na kariéru poustevníka) je komunikace se svým protějškem. O komunikaci mezi partnery, kolegy nebo kamarády, o vztazích napříč generacemi a pohlavími bylo sepsáno už snad opravdu všechno. A přesto nikdo nenašel a pravděpodobně ani nenajde univerzální způsob jak za všech okolností komunikovat tak, aby člověk dosáhl svých cílů a přitom nikdy nebyl v konfliktu s jinými lidmi. Vyjednávání mezi partnery je o to složitější, že mezi nimi je racionální rovina utlumena vzájemným citem.

A tak jsme přecitlivělí na věty, které u kamarádů přecházíme mlčením nebo se jim dokonce smějeme jako vtipům. U životní lásky však podobné průpovídky nebereme nebo nás dokonce zraňují nebo rozezlí.

Ovšem existují otázky, které by ženám měly být zapovězeny na trvalo:

PROČ?

To je první z nich. Nikdy nelze uspokojivě ženě vysvětlit, proč jsme něco udělali nebo naopak neudělali. Vzhledem k tomu, že její vnímání světa je položeno na zcela jiných základech to prosě nepochopí. Následuje výčitka, která determinuje fatálně vaší roli a to : "Ty VŽDYCKY uděláš ..." nebo "Ty mi NIKDY neříkáš pravdu..." = "POŘÁD mi lžeš..."

...po deseti minutách takové konverzace si jeden připadá tak, že i nejhorší pedofilní masový vrah je velde Vás vzor ctnosti. Ostatně - lež je téma samo o sobě.

ZÁSADNÍ PROBLÉM JE, ŽE ŽENY NECHTĚJÍ JEN ABYCHOM "NĚCO" UDĚLALI - CHTĚJÍ, ABYCHOM TO UDĚLALI KDY TO CHTĚJÍ A PŘESNĚ TAK, JAK TO CHTĚJÍ...

Z toho vyplývá faktická nemožnost ženě vyhovět. Kdykoliv něco začnete dělat (uklízet, kutit) bude to buď špatně co se týká pořadí prací nebo samotné techniky a nebo to bude v nevhodnou dobu a nebo příliš pozdě.

Žena má také nevyvratitelnou představu, že když Vám bude Váš úkol nebo předsevzetí připomínat, vykonáte jej kvalitněji a rychleji.

Mezi námi muži si můžeme říct, že efekt je zcela opačný.

Ovšem nevyhneme se (pokud žena není správně vycvičena) otázce "PROČ"... Nejlepším řešením této bezvýchodné situace je na tuto otázku odpovídat otázkou (což ženy z hlouby duše nenávidí). Riskujete jen to, že budete spát v obýváku na gauči - což vám otevře nový rozměr - nerušeného sledování televize, takže to berte jako čundr.

KDY?

Přirozená touha samiček po jistotě (pokud jsou si tedy jisté tím co chtějí - což nejsou) automaticky vyvolává potřebu pevných (a závazných termínů). Pokud na tuto hru přistoupíte, vystavujete se "smrtelnému" nebezpečí. Ženu totiž objektivní důvody nedodržení termínu nezajímají.

Váše pořadí vyřizování jednotlivých úkolů je totiž nápadně podobný vašemu žebříčku priorit, které Vás zajímají: PRÁCE <-> DĚTI A MANŽELKA -> KAMARÁDI A HOSPODA -> SLEDOVÁNÍ SPORTU -> GLOBÁLNÍ PROBLÉMY -> ŠIRŠÍ RODINA ... ... ... ... ... NÁVŠTĚVA TCHÝNĚ ... ... ... ... ... PONOŽKY ... ... ... ... ... .. ... .. ... ... ... ... ... ... BARVA ZÁCLON ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... PRACH ZA TELEVIZÍ

K prvním dvěma místum: V práci řešíte práci, doma řešíte rodinu... ...celkem častá neochota mužů "pracovat doma" ještě tím, že budeme se ženou do nekonečna rozebírat "toho idiota", který Vám v práci dělá šéfa, je prostě u normálních chlapů způsobena tím, že i když makají 16 hodin denně, tak krom únavy si z práce domů nic netahají. Tam ale narazí na tvrde ženino "KDY"

Kdy pojedeme na dovolenou?
Kdy spravíš to... ...či ono?
Kdy zjistíš... ?
Kdy uděláš... ?

Vybraly si nás pro naše schopnosti, ale naučily se velice rychle přijmout laskavost a vytvořit z ní samozřejmost. Když pak odmítnete skákat podle toho jak žena píská, začnou laskavost vymáhat.

Zprvopočátku na vás "platí" smutné oči, ale může to skončit vážnými konflikty, odpíráním sexu a podobnými nástroji a zbraněmi nejtvrdšího kalibru.

Říkáte si možná, že je lepší tvářit se jako neschopný moula, který nic neumí a nikam nesměřuje. Chyba lávky. Pokud nechcete aby Vám, žena byla nevěrná, musí si Vás vážit. A vzhledem k tom, že naše strážkyně ohně mají celkem slušnou masáž z romantických filmů, telenovel a BLESKu pro ženy, stejně jako od ostatních "holek", nezbyde nám než se zvýšeným požadavkům přizpůsobit.

Já osobně dvě iritující otázky "PROČ" a "KDY" v případech kdy to lze a má drahá dvoutřetinka se nechce "jen pohádat" přetvářím v otázky "CO" a "JAK".
Většinou (ne vždy :)) se mi tím podaří vymanévrovat z iracionální roviny neslučitelnosti "mužské a ženské logiky" a nalezneme společnou řeč. Řeší se věcný problém a samička si na "své otázky" odpovídá sama...

ž: PROČ jsi neopravil odpad ve dřezu? Kape to tam... ...KDY to uděláš?
m: On kape odpad ve dřezu? CO se s stím stalo?
ž: Nevím, najednou to začalo kapat...
m: Hmmm to je zvláštní,že to najednou začalo kapat. JAK se to mohlo stát? Nečistila jsi odpad?
ž: Ano, nalila jsem tam ten nový sajrajt cos přinesl domů...
m: Aha a přečetla sis návod?
ž: Ne...
m: No to by ses pak dozvěděla, že se to má zředit 1:10...
ž: Aha...
m: Takže jediné JAK to teď můžeme vyřešit je, že sjedeme pro nový odpad (CO) nebo ty zavoláš instalatera...

...tohle je v podstatě vzorová komunikace, která se týká jakéhokoliv problému od zpožďujících se nástěnných hodin až po vyhořelou elektroinstalaci. Představuje rychlý úhybný manévr od PROČ a KDY k JAK a CO... ...zjistíte rychle oč se jedná a nestačíte se naštvat kvůli "pruzení partnerky".

Samozřejmě scéna, kdy žena něco pokazí je vybrána záměrně, protože se jen lehce otřu o další komunikační jev - neuvěřitelnou schopnost svalit vinu na někoho jiného.

V tomhle případě, kdy žena nalila kyselinu do odpadu by určitě následovala výčitka: "a proč jsi mi neřekl, že to je takový horzný svinstvo"... a to bez ohledu na to, zda jste jí na to upozornil nebo ne.

Posledních pár vět věnuju lhaní. Ženy mají neuvěřitelně rozvinutou schopnost pamatovat si různé pitomosti od výročí prvních padajích květů zlatého deště, pod kterým jste náhodou procházeli 3 pátek odpoledne druhý měsíc Vaší známosti v 14:39 odpoledne a ona měla na sobě džíny a to "zelenkavé" tílko se stříbrnými kruhovými náušnicemi až po veškeré svátky a narozeniny veškerého příbuzenstva...

...mezi tyto pitomosti patří i Vaše veškerá gesta, slova a činy které spácháte a to s dobou skartace 10 let, ale možná i nikdy. Žena je tak schopná se Vás po 6 letech známosti zeptat, jestli jí to ten druhý den co jste do ní málem vrazil na chodbě těsně před tím než jste jí za dva týdny pozval na rande, slušelo a co Vám řekla, a když řeknete cokoliv jiného, tak budete za lháře. Bohužel se tato konstrukce týká i daleko vážnějších témat...

...ale není to tak milé dámy, že Vám účelově lžeme - jen si prostě nepamatujeme každou pitomost. :)

Přes to jste ale náš nejmilejší důvod ke štěstí i neštěstí... :)