nemám slov.. všechno se ztrácí

Je to zvláštní. Nemám slov. nevím co napsat, jak to napsat. ale musím. musím to ze sebe dostat, jinak to nejde. Chodím s ním už skoro rok. byly těžký chvíle, i hezký. poslední dobou je to hrozný. čím dýl jsem čistá, tím je to mezi náma horší. Možná že on něco bere, možná že hulí. není to možný. Nevěřím tomu že bysme se sobě takhle moc odcizili kdyby sme byli oba čistý. Já ho vlastně beru skoro jako bráchu. neumím si s ním už ani povídat. Dřív jsem mluvila pořád, teď jsem ale jenom zticha. nevím proč. nevím čím to je. Možná jsem ta špatná já, moná je chyba ve mě. nevím. je to možný, já svoje chyby uznávám. Je asi chyba že byl na velikonoce celý 3 dny s náma na chatě. Za ty 3 dny mám chuť se k němu chovat jinak. za ty 3 dny mi došlo že by to mohl bejt můj brácha.. rozumím si s ním, ale beze slov a jako s bráchou. jako beze slov? Nijak si s ním nerozumím. neumím s ním mluvit, mluvíme o sračkách jako je počasí..... nevím jak to bude dál. Možná s ním chci být jako s přítelem, možná jako kamarádka. Ale je to vůbec možný?