Tak tu sedím a přemýšlím...

Ráno jsem vstala o hodinu později než jiný všední den. Poměrně vyspaná jsem se šla upravit do lidské podoby, abych vůbec mohla vyrazit ven, mezi lidi.
Povídala jsem si s Charlesem. Už čtvrtým dnem mu smím říkat "MŮJ". :o) Je to můj miláček, můj Charlie :o) Střapatý hnědo-šedý kožíšek, roztomilé drápky a dloouhatánský ocásek :o) Roztomilý, ale trochu plachý potkánek. Mimochodem, připadá mi děsně tlustý... Bude muset trošičku zhubnout :-D
Potom jsem si ještě vzala kytaru a snažila se zahrát Knockin' on heavens door. Ve středu jsem dostala za úkol se to naučit... Ono by to bylo bez problémů, jenže já prostě nechytím G5. Luboš, který mě učí hrát na kytaru, se smál, když jsem se snažila tu ruku zkroutit tak, abych ty prsty naskládala na pražce... Ale nepovedlo se. Musím se snažit, dokázat, že to fakt zvládnu...

Teď sedím v počítačové učebně nebo co to je. Po celém Domě dětí a mládeže, od vchodu až po tuto místnost, visí směrovací šipky s nápisem Krajské kolo programování. Vlastně ani nechápu, co tady dělám. Okolo sedí šest středoškoláků, po mé levici dva mí spolužáci. Jsem tady jediná holka! A fakt si nepřipadám, minimálně v tomto oboru, chytřejší než kdokoliv od nás ze třídy, co nepostoupili až sem, do KK.
Z lišty na mě kouká odkaz na zadání úloh. Pět, prý poměrně jednoduchých... Jak pro koho, že? :-D Jediné, kam jsem se dostala, že mi program vypíše hooodně osmimístných čísel... A potom se zasekne, protože hooodně je opravdu moc... :-D
Jak již na okresním kole říkali kluci, co nad námi mají dozor - jsme tady proto, abychom se ulili ze školy. No ne? A někdo musí být poslední, tak proč ne právě já?

Nebudu tady přece jen tak nečinně sedět. Musím něco dělat... Teď píšu sem, stihla jsem si zkontrolovat e-mail, vzkazy na Signálech, najít překlad písničky... Asi bych měla jít domů... Stejně je zbytečné tady být... Víc už opravdu nevymyslím... Ne a ne a ne!!! Ach jo... Nebylo by opravdu lepší v tuto chvíli sedět ve škole, ...? Nebylo, ale na druhou stranu... Co když tady nejsem oprávněně? Sice uznávám, měli jsme dovoleno si radit... A že jsem tak trošičku opisovala? No a co... Nikomu to nevadilo. Ale já fakt necítím, že bych tady teď měla opravdu být. Je to nespravedlivé, řekla bych. Vůči ostatním... Ale co... Prý tady ještě neměli žádnou holku, tak jsem jediná :o) Aspoň v něčem mám prvenství :-D

Ta záložka na liště mě už znervózňuje. Měla bych na ni kliknout a podívat se na zadání znova. Ještě mám dvě a půl hodiny do konce. Sice pochybuju, že by se mi něco povedlo naprogramovat, ale proč to nezkusit? Aspoň potom budu moct říct: "Snaha byla..."